Menu
WomanOnly
Krása

Žena se rozhodla zahodit žiletku a rok se neholit. Jak to dopadlo?

Americká šéfredaktorka se pustila do experimentu, během kterého se na celý rok vzdala holení. Jaké jsou výsledky?

Neoholené podpaží, nohy, přirození… Návrat ke kořenům nebo výstřelek moderní doby? Dokud to nevyzkoušíme, nevíme. Alespoň tak k tomu přistoupila Američanka Alysa Zavala-Offman pracující jako šéfredaktorka pro Detroit Metro Times. Co během roku, kdy si neoholila ani jediný chloupek na svém těle, zjistila?

V manželovi oporu nenašla

Alysa toho prý za ten rok zjistila hodně nejen o sobě, ale také o svém těle a vztazích. Celé to začalo poměrně nevinně. Alysa se rozhodla napsat osobní esej na téma Rok bez holení. Oslovila tedy svou tehdejší editorku. Ta byla z nápadu velmi nadšena a Alysa byla na svůj nápad patřičně pyšná. „Možná to bylo předčasně,“ popisuje Alysa své začátky. Ani ne měsíc poté přišly první nepříjemné reakce, a to rovnou od jejího manžela.

Začalo to nevinně sledováním televize, kdy se Alysa láskyplně přitulila ke svému muži. Jenže ten vzápětí vystřelil z postele, zděšený nepříjemným pocitem chlupatých nohou, které se o něj otíraly. „Kdy si je chystáš oholit?“ tázal se zděšeně. Další jeho reakce nebyly o nic příjemnější. Narážka na to, že nemá rád jiné muže, byla jen jednou z mnoha legrácek, které si Alysa od svého partnera vyslechla.

Holení k ženám zkrátka patří

Měsíc poté, tedy již druhý měsíc bez holení, dělala Alysa rozhovor s jednou umělkyní. Jako žena, která dbá na dodržování společenských standardů, dorazila na rozhovor nalíčená. Během dialogu s umělkyní, ale na svůj zjev tvrdě narazila. „Nenosím make-up a přála bych si, aby ho nenosily ani jiné ženy,“ prohlásila umělkyně. Alysa na to zareagovala odhrnutím nohavic se slovy: „Neholím si nohy.“ Umělkyni spadla brada, souhlasně přikývla a rozhovor pokračoval dál. To byla zřejmě první a poslední pozitivní reakce na její experiment.

Zpětně nechápe, proč byla tak posedlá holením. Vlastně už někdy od jedenácti či dvanácti let, kdy ještě neměla ani kluka, pro kterého by to dělala. Prvního přítele měla až o čtyři roky později. Došla tedy k závěru, že to ani tak nebyl její nápad, jako spíše nápad společnosti, která ji ujišťovala, že tohle prostě ženy dělají – holí se. Je to přeci stejně přirozené jako nahodit pyžamo, než jdeme spát nebo si vyčistit zuby, když ráno vstaneme.

V mladí ale Alyse nebylo holení tolik na obtíž, a tak to prostě brala jako průchod do legendárního světa dospělosti. Přitom to ještě není tak dávno, kdy to bylo úplně jinak. „Ve skutečnosti si vaše prababička nohy neholila,“ poukazuje Alysa na fakt, že fenomén odstraňování ženského ochlupení začal jen před několika generacemi.

Pátrání v historii

Začala pátrat v historii a zjistila, že trend holení nohou přišel až někdy kolem roku 1915. Začátkem 20. století spatřil světlo světa ikonický styl jménem flapper, který pravděpodobně celou éru odstartoval. Představitelkou tohoto stylu byla moderní dívka, noblesní a samostatná, s krátkými vlasy, milující alkohol a cigarety. A samozřejmě si holila podpaží. Brzy poté následovalo holení nohou.

Díky silnému vlivu reklamy se tak symbolem krásy stala lehce opálená, pěkně tvarovaná a oholená nožka. Alysa pátrala ještě dál a zjistila, že neandrtálci si holili ochlupení pravděpodobně kvůli tomu, aby zabránili omrzlinám. Egypťané tak konali kvůli čistotě – paradoxně ale pak nosili paruky, aby ochránili kůži. „Nová éra odstraňování ochlupení je tedy zcela sexistická!“ Zní Alysin závěr.

Alysa v článku vzpomíná na následující dny po velkém odhalení. Manžel ji zahrnoval řadou otázek: „Byl to úkol? Musela jsi to udělat? Proč by si s něčím takovým souhlasila?“ Alysa argumentovala tím, že je třeba zpochybnit standardy společnosti. „Vždyť je to tak těžké!“ reagoval její manžel.

Reakce okolí byly překvapivé

Pohoršená máma

Manžel měl možná pravdu, ale během zimních měsíců to tak těžké nebylo. To až s příchodem jara. Stejně jako kterákoliv žena i Alysa ráda oblékla šortky – chloupky nechloupky. A měla je na sobě i toho dne, kdy ji navštívila její matka.

Během konverzace, kdy probíraly vše možné, se její matka najednou zasekla uprostřed věty. Oči měla upřené na Alysiny odhalené a hlavně neoholené nohy. „To je nechutné,“ prohlásila, a její dceři se začala hrnout krev do tváří.

„Nějakou chvíli jsem se neholila,“ prohodila Alysa. Jen marně z matky lámala odpověď na to, co je na neoholených nohou špatného. Matka jen nelibě prohlásila: „To je v pohodě. Buď si, jaká chceš.“ Pro Alysu to v překladu znamenalo něco jako že je špinavý liberál. Přesto měla pro matčinu reakci pochopení. Tou dobou byla v polovině experimentu a šest měsíců neoholené nohy zkrátka nevypadají nejlépe. I tak ale Alysu zarazilo, jak moc hrozně vypadají.

Teorie o slonu v místnosti

Alysa se přistihla, že začíná porovnávat své nohy s těmi ostatními. „Nejvíce překvapivé bylo zjištění, že můj táta nemá tak chlupaté nohy, jako většina mužů,“ napsala Alysa ve svém článku, ale s humorem dodala: „Přesto jsem se tehdy cítila v pohodě. Chodit s chlupatýma nohama po ulici bylo jako venčit psa, chodit s ním na jógu a nakupovat v obchodu.“

Lidi ale reagovali překvapivě nulově. Dokonce ani vlastní tchyně nepátrala po tom, proč má Alysa tak zarostlé nohy. To prý byla pro Alysu ta nejhorší část. Své tělo přirovnala ke slonu v místnosti, který tam sice je, ale každý dělá, že ho nevidí. Jediným zdrojem „drbů“ pro ni byla kamarádka, která ji vždy informovala o tom, když se nějaký ten nemístný názor vynořil.

Být krásná pro všechny bez rozdílu

Dokonce i manžel téhle kamarádky měl nemístné poznámky, a to až jedovaté. Pro něj byly její nohy víc než nechutné. Reakce jejího vlastního manžela se dala ještě pochopit. Reakce cizího a hlavně ženatého muže ale už smysl nedávala. Vždyť nejsou ani potencionálními sexuálními partnery. Tak proč tak drsná slova na její vzhled?

Alysa to vnímá jako přirozenou potřebu mužů, zasahovat, byť nevědomky, do ženské krásy a tvořit ji mírně nerealistickou. Většina žen tak denně zkrášluje svůj zevnějšek podle mužských požadavků. Alyse je ale jasné, že většina žen s ní nemusí souhlasit. Vždyť pocit oholených nohou je tak příjemný i pro ženy samotné.

Přerušený experiment a den D

Alysa přiznává, že během experimentu byla velmi frustrovaná tím, jak ošklivě se cítila. Čím více se blížil den D – tedy den, kdy se mohla oholit, tím více natěšená byla. A to tak moc, že si nakoupila velmi drahé holicí oleje, několik žiletek a také elektrický zastřihovač. Skutečně to bylo tak těžké, jak její muž tvrdil. Situace zašla tak daleko, že Alysa svůj experiment ukončila po 11 měsících.

V den, kdy přerušila experiment, vzala žiletku a pustila se do toho, co sama nazvala spíše jako operaci. Holení jí zabralo hodinu. Manželovi trvalo pět dnů, než si všiml, že Alysa už není samý chloupek. A jaké jsou její pocity nyní, když se ohlédne zpět?

„První dva týdny poté jsem se holila při každém sprchování, ale pak jsem zlenivěla. Chlupy zase dorůstají, ale nevadí mi to a jsem s tím v pohodě. Před experimentem jsem žila život, kdy jsem cítila rozpaky, sotva jsem se se pár dní neoholila.“ Alysa na závěr dodává, že žádné osvícení se nedostavilo. „Byla jsem to zkrátka já se všemi svými nedostatky. Tečka.“

Ohodnoťte tento článek:
4,4
Diskutovat

Úplňky

Právě čtete

Žena se rozhodla zahodit žiletku a rok se neholit. Jak to dopadlo?