Kina uvedou nový film pro ženské publikum. Jmenuje se Dámský klub

Film dámský klub

Čtveřici dlouholetých kamarádek pojí kromě pevného přátelství společná záliba    v knihách. Pravidelně se scházejí ve svém dámském knižním klubu. Jednoho dne se ponoří do lechtivě erotického románu Padesát odstínů šedi. Tahle volba se ukáže jako více než inspirativní…

Diane (Diane Keaton) totiž nedávno ovdověla po 40 letech manželství. Vivian (Jane Fonda) si užívá společnost mužů, ale závazkům se důsledně vyhýbá. Sharon (Candice Bergen) se i po desetiletích stále snaží vzpamatovat z rozvodu. A manželství Carol (Mary Stenburgen) spěje po 35 letech neodvratně ke konci.

Vášnivý a živočišný svět pana Graye doslova obrátí jejich unavené životy vzhůru nohama. V dámách se opět naplno rozhoří touha po romantice a dobrodružství. Nová kapitola je nejen v knihách vždycky ta nejlepší…

Komedie Dámský klub se může pochlubit doslova plejádou těch největších hereckých hvězd. Rolí rozverných dam se ujaly stále okouzlující Diane Keaton, Jane Fonda, Candice Bergen a Mary Stenburgen. Jejich pánské protějšky s neodolatelným šarmem ztělesnili Andy Garcia, Don Johnson, Richard Dreyfuss   a Craig T. Nelson.

O filmu Dámský klub

„Ve společnosti, v Hollywoodu, existuje věková diskriminace, přesvědčení, že v určitém okamžiku vaše uplatnění končí.

Na to zapomeňte.

Věřte, že existuje další kapitola, jedinou překážkou je vaše myšlení.“
– režisér / spoluautor / producent Bill Holderman

A o tom je hvězdně obsazená komedie režiséra, scenáristy a producenta Billa Holdermana. Čtveřice kamarádek se po přečtení knihy Padesát odstínů šedi rozhodne čelit zažitému postoji společnosti. Touha po životě a lásce pro ně přestane mít věkové limity.

Dámský klub je Holdermanovým režijním debutem, u kterého se podílel            na scénáři a byl spoluproducentem. Film o ženách po šedesátce, který boří zažité předsudky a bariéry, se pyšní oscarovými hereckými legendami. Na filmu spolupracoval se svou přítelkyní a kolegyní Erin Simms, pro kterou je Dámský klub také debutem, a to jak scenáristickým, tak i producentským .

„Bylo to zvláštní,“ říká Holderman. „Myslím, že rozhodnutí režírovat tenhle film přišlo proto, že jsem nechtěl, aby to dělal někdo jiný. Nebylo to musím to natočit já, protože režírovat byl vždy můj sen. Nebyl jsem jedním z těch osmiletých kluků, kteří pobíhali s videokamerou a křičeli: Chci být filmovým tvůrcem! Nikdy jsem nebyl tenhle typ dítěte. Bylo to spíš, že jestli má někdo selhat, chci, aby to bylo moje selhání a moje rozhodnutí.“

Erin Simms říká: „S Billem jsme společně několik let pracovali v produkční společnosti Roberta Redforda. Pak vyšla trilogie Padesát odstínů. Bill ji poslal své matce jako dárek na Den matek, což jsem považovala za naprosto ujeté. Jak může vlastní matce poslat něco, kde je hlavním tématem sex? Ale Bill mi vysvětlil, že jeho matka je velmi otevřená a aktivní starší dáma. Přišlo mi to absurdní, tak jsem celou trilogii poslala své matce, která je naopak velmi usedlá. Z knížky byla nadšená. Stejně tak moje tchýně, která má dlouholeté spokojené manželství. Opět pozitivní reakce. Tři různé starší ženy, stejné nadšení. Takže s Billem se od té doby přeme o to, kdo s nápadem na film přišel. Samozřejmě jsem to byla já,“ uzavírá Erin.

„Náš scénář jsme začali psát mnohem dřív než ke knihám Padesát odstínů byly natočeny i filmy. Snažili jsme se z knih citovat co nejméně, protože nám všichni říkali, že E. L. James nám nikdy nedá svolení použít ve filmu její knihu. Je lepší občas názory ostatních neposlouchat. E. L. James si náš scénář zamilovala          a řekla vydavateli, aby nám dovolil knihu včetně přebalu použít. Jsme s Billem jejími velkými fanoušky.“

Simms pokračuje: „Práva na náš film jsme prodali a celý projekt ležel dva roky    u ledu. Chtěli po nás, ať obsadíme mladší herce. Což byl pro nás absolutní nesmysl. Pokud bysme to točili s mladší generací herců, celý film by ztratil smysl. Za druhé se nás stále ptali: Proč jste použili Padesát odstínů šedi? Opět jsme absolvovali nekonečná kola vysvětlování. A tak jsme odkoupili svůj film zpět, abychom nad ním mohli mít absolutní kontrolu. Věděla jsem, že Bill má vzhledem k letité spolupráci s Robertem Redfordem, jako producent hodně zkušeností. Věděla jsem, že je připraven na svůj vlastní projekt. Věřila jsem mu.“

„Ze začátku jsem byl vůči sobě trochu skeptický. Bál jsem se, že jsem si pro svou prvotinu vzal příliš velké sousto. Tenhle tlak trochu opadnul, když se mi podařilo pro své  postavy získat hollywoodské herecké legendy,“ říká Holderman. „Mým jediným úkolem tedy bylo zůstat ve svém scénáři otevřený a poctivý, aby   i herci cítili, že chci lidem ukázat pravdu. Úkolem herců bylo dodat postavám věrohodný charakter.“

Na dvojici tvůrců přesto čekala spousta výzev. „Pod hlavičkou velkého studia (Paramount Pictures) jsme točili vlastně nezávislý film. Měli jsme k dispozici spoustu neuvěřitelně talentovaných herců a štáb velkého filmového studia. Ten zahrnoval kameramana a několikanásobného držitele ceny BAFTA, Andrewa Dunna (Vlákna /1984,  TV seriál Edge of Darkness / 1985, Tumbledown /1988, Bláznivá ztracená láska / 2011, Komorník / 2013, Dítě Bridget Jonesové /2016). „Poslal jsem Andrewovi scénář a pak jsme spolu hodinu a půl mluvili přes Skype. A bylo hotovo. Šel do toho,“ říká Holderman.

Koproducentka Alex Saks se do scénáře Dámského klubu ihned zamilovala. „Vyrůstala jsem na filmech jako Když Harry potkal Sally, Láska přes internet nebo Klub odložených žen. Tyhle filmy jsem milovala. Billův scénář je o přátelství žen, které je nadčasové. V našem filmu jsou podobnosti s Klubem odložených žen,“ říká Alex Saks.

Oba filmy sdílejí také hlavní herečku, držitelku Oscara Diane Keaton. „Tenhle film jsme napsali pro Diane Keaton,“ poznamenává Simms. „Hlavní hrdinka se jmenuje Diane od začátku našeho psaní. Vlastně nás až když bylo hotovo napadlo: Co když Diane Keaton řekne ne?“

K tomu naštěstí  nedošlo. Když si Diane Keaton přečetla scénář, řekla jen: „No, chápu, proč jste s tím přišli zrovna za mnou. Byla pro mě radost ten scénář číst. Nemůžu říct, že bych v mém věku dostávala stovky scénářů.“

„Jméno hlavní postavy je Diane, to pro mě hodně znamenalo,“ říká Keaton. „A to, jak je napsaná prostě bylo o mně. Celý příběh je nesmírně vtipný a zábavný. Erin Simms a pan Holderman napsali jeden z nejlepších scénářů, jaký jsem kdy četla,“ uzavírá Keaton.

„Setkání s herci byla těžká, protože je Bill musel přesvědčit, aby do toho s ním šli,“ říká Simms. „Dát tolik legend dohromady. Bylo to těžké.“

Simms s Jane Fonda již spolupracovala. „Na konci spolupráce s Redfordem jsem se podílela na filmu Our Souls at Night, ve kterém hráli Jane Fonda a Robert Redford. Jane jsem z toho projektu znala, tak jsem jí poslala e-mail a prostě se zeptala: Hele, mám tu dobrý scénář, chceš si ho přečíst? Ten film jsme napsali pro Diane, ale také jsme napsali roli pro Jane Fonda, kterou jsme samozřejmě pojmenovali Jane. Poslala jsem jí scénář a za 24 hodin nám ho vrátila a řekla: „Ne. Nechci. Není to sofistikované.“ „Bylo to srdcervoucí a nevím, proč jsme se   s Billem nevzdali. Její postavu jsme kompletně přepsali. Nejdřív to bylo o ženě    a jejím nejlepším homosexuálním příteli a pak o ženě, která je posedlá ženatým mužem. Měli jsme spoustu nápadů. Nakonec jsme si uvědomili, že tato postava pohání všechny vpřed, ona v ostatních vzbuzuje důvěru. Najednou jsme to měli. Změnili jsme tu postavu, změnili jsme jméno (Vivian). O dva měsíce později jsem scénář znovu chtěla nabídnout Jane, ale Bill si myslel, že není šance. Nevím, co mě to napadlo. Prostě jsem znovu poslala e-mail: Ahoj Jane, přepsali jsme pro Vás náš scénář. Vím, že je divné žádat Vás, abyste to četla znovu. Tentokrát hned neodpověděla. Mysleli jsme, že je po všem. A ráno jsem měla v mailu zprávu: „Jdu do toho.“

Byl tu však jeden problém. Simms neřekla Holdermanovi a ostatním producentům, že Jane Fonda nabídla scénář znovu, takže ti ho mezitím nabídli dalším herečkám. „Nevěděla jsem, co mám dělat. Bylo skvělé, že Jane Fonda nabídku přijala, ale pak se začala bát. Uvědomila si, že to bude Billova režijní prvotina a začala se ptát, proč to nerežíruje někdo zkušenější“. Ale Simms se nezalekla a požádala Jane Fonda, aby se s Holdermanem sešla. „Jakmile se s Billem setkala, nikdy jste neviděli nikoho více odhodlaného, víc podporujícího    a vděčného. Věděla, že Bill je pro režii toho filmu ten pravý,“ uzavírá Simms.

Jakmile byli Keaton a Fonda na palubě, získat držitelku Oscara Mary Steenburgen (Melvin a Howard / 1980) a Candice Bergen (nominace na Oscara za film Začít znovu / 1979) už byla hračka. Herecký ansámbl pak doplnili: kandidát na Zlatý Globus Craig T. Nelson (seriál Coach), kandidát na Oscara Andy Garcia (Kmotr III), držitel Zlatého Globu Don Johnson (seriál Miami Vice), držitel Oscara Richard Dreyfuss (Děvče pro zábavu), kandidát na Zlatý Globus Ed Begley Jr. (seriál     St. Elsewhere).

Natáčení filmu probíhalo v Los Angeles, což bylo pro herce ulehčením, protože nemuseli cestovat, ale mohli bydlet doma.

„Dokázali to oni. Já neudělal nic. Jen jsem stál vzadu a sledoval tu magii, která se děla a snažil se jen ujistit, že kamera míří správným směřem, aby to zachytila. Měl jsem štěstí.“                                                                               – režisér Bill Holderman

„V minulosti jsem měla štěstí hrát často nejisté ženy. A postava Diane je nejistá,“ vysvětluje Keaton. „Právě ztratila svého manžela a má dvě dcery, které ji drží nad vodou. Snaží se ji změnit. Diane je trochu ztracená, neví přesně, co má dělat. Přestože má podporu přátel, její nejsilnější stránkou je se vzdávat. Pak se setká s jedním mužem, a to změní všechno. Ihned se do něj zamiluje.“

Tím mužem je Mitchell, kterého si zahrál Andy Garcia.

„Ve filmu je opravdu skvělý. Ale jejich vztah se zkomplikuje a to je místo, kde je pro Diane důležitá podpora přátel, „vysvětluje Keaton. „Ve filmu jsme přítelkyněmi asi 15 let. Její kamarádky zůstaly, přestože mnoho lidí z jejího života zmizelo. Je mi 72 let a hraju stejně starou postavu a vím, jak je těžké ztratit své milované. Odpovědnost za vás začínají přebírat vaše děti. A to je opravdu nepříjemné. Tohle byla moje role. A identifikovala jsem se s ní velmi snadno. Najednou se ocitnete v úzkých a dostanete strach.“

Dianini přátelé jsou ti, kteří jí otevřou oči a ukážou nové možnosti. A tou možností je Mitchell (Andy Garcia). Pro Diane Keaton a Andy Garciu je to druhé herecké setkání. Předtím se spolu na plátně setkali jako teta a synovec ve třetí části Kmotra. Ale Keaton se s Jane Fonda, Candice Bergen a Mary Steenburgen před kamerou dosud nepotkali.

„Kdyby nebylo Dámského klubu, myslím, že bychom se nikdy nepoznaly. Každá postava ve filmu je naprosto odlišná. Mají rozdílné životy. A tak jediná věc, která nás spojila, bylo čtení. Díky tomuhle filmu jsem dostala možnost poznat opravdu skvělé ženy (Fonda, Bergen a Steenburgen) ve skutečném životě,“ uzavírá Keaton.

„Diane ztělesňuje všechno, co si kdy můžete přát,“ říká Holderman. „Natáčeli jsme scénu, kde si Diane měla obléct opravdu strašný outfit a vyjít v něm před kamarádky, které se mají zhrozit. V den zkoušky jsme zjistili, že všechny naše kostýmy na Diane pořád vypadají moc elegantně a vtip nefungoval. Diane řekla: OK, dejte mi 10 minut. Odjela a vrátila se s neuvěřitelnými kousky oblečení, z nichž jeden kus jsme použili do filmu. Kabát, ve kterém se předvede, je kousek, ze kterého si děláme ve filmu legraci. Ve skutečnosti je to kousek od velmi slavného návrháře, kterého tím asi úplně nepotěšíme. Co tím však chci říct. Diane dokáže problémy řešit sama. Není plachá, jako ve filmu. Není opatrná, když vám říká své názory. Vždy vám přesně a na plná ústa řekne, co si myslí,“ dodává Holderman.

„Je zvláštní, když vás má režírovat někdo, kdo by mohl být vaším synem nebo dokonce vaším vnukem,“ zlobí se naoko Fonda. „Přesto si Bill získal velmi rychle náš respekt, aniž by se o to nějak násilně snažil. Je skvělý režisér, i když to nikdy předtím nedělal. Měl na place čtyři ženské filmové hvězdy, což je pro režiséra dost komplikovaná situace. Přesto byl báječný, že jsme si práci s ním všechny užily a cítily se sebejistě“.

Pracovat s hollywoodskými legendami však není zastrašující jen pro režiséra, ale i pro koproducentku Erin Simms a výtvarnici Rachel O´Toole.

„Jane měla pocit, že její pokoj nevystihuje charakter její postavy,“ vzpomíná Holderman. Ten pokoj se nacházel v luxusním hotelu, který Vivian vlastní. Tyhle scény se natáčely v úchvatném 5 hvězdičkovém hotelu Montage v Beverly Hills.

„Jane Fonda měla opravdu jasnou představu o zařízení pokoje. Montage je opravdu krásný hotel, ale neměl nábytek, o kterém by si myslela, že by její postava v místnosti měla. To byl problém. Byli jsme hodně omezeni rozpočtem. Byl jsem zoufalý. Máte k dipozici oscarové herce a problémy se objeví ještě dřív než začnete,“ dodává Holderman.

Ale Erin Simms dokázala, že má ve svém štábu i pár superhrdinů. „Erin a Rachel dokážou překážky odstraňovat jak mávnutím proutku,“ poznamenává Holderman. Během 30 minut poté, co si uvědomili, že jsou jejich herecké hvězdy zklamané, vyrazily do ulic. „Šly do Mitchell & Gold, prodejny nábytku. Po krátkém rozhovoru s managerem mu doslova vystěhovaly showroom a o hodinu později byl pokoj v hotelu Montage přesně tak reprezentativní, jak bylo pro postavu Vivian potřeba. Jane Fonda byla šťastná. Poté jsme od ní jako produkce dostali jeden z nejdelších vysvětlujících a pochvalných e-mailů, co jsme kdy četli“.

„Postava Vivian bojuje s něčím, co si myslím, že se stává lidem všech věkových kategorií, a to je zranitelnost a strach z potenciálního zklamání, které život může přinést. Vivian se skrývá za úspěchem. Skryla strach z intimity tím, že je velmi otevřená vůči fyzické náklonnosti. Sex? Ano. Milovat? Nikdy. Musí tedy zkusit překonat tuhle zranitelnost a dát důvěru někomu, o kom se domnívá, že ji nezradí. Ten někdo je Arthur Riley, kterého hraje Don Johnson, do kterého byla zamilovaná před 40 lety“.

„Náš film je o přátelství, sexu, stárnutí a o tom, že by se ženy neměly vzdávat naděje na vztah, smyslnost a milostná vzplanutí,“ říká Jane Fonda. „Naše kultura předpokládá, že v určitém okamžiku prostě přestanete mít sex. To je důvod, proč jsou děti tak šokované, když zjistí, že jejich rodiče jsou ve skutečnosti nadále sexuálně aktivní. Jedna z mých nejoblíbenějších věcí ve filmu je, jak děti zacházejí s Diane (Diane Keaton). Jako se starým člověkem v důchodu, který potřebuje péči a jsou šokováni, když zjistí, že ona si nemyslí, že patří do starého železa a je ochotná se zamilovat do pilota. Je to rozkol mezi tím, co se opravdu děje a tím, co si společnost a děti myslí, že se děje, když je vám víc než 40 let. Mě je 80 let a ze své zkušenosti vím, že život končí, když se vy rozhodnete, že skončil. Vždy můžete zůstat zvědaví, nechat se inspirovat, nechat k sobě přicházet nové věci. Všechno by mělo záviset na vás.“

Fonda popisuje Vivian jako potížistku, která se do všeho hrne. „Je odvážná, ale ne zcela upřímná. Pravidlem našeho knižního klubu je přinést knižní bestseller, který byl zfilmován. Chci, aby moje přítelkyně přemýšlely o sexu, o kterém si žádná z nich nedovolila přemýšlet už pěkně dlouhou dobu. A tak přinesu Padesát odstínů šedi. Ví, že když to začnou číst, že je to probere. Jenže Vivian se zároveň bojí konfrontace, protože ví, že je už hodně let emocionálně odloučená. Žije v hotelu, který vlastní. Bojí se, když by měla pocit, že ztrácí kontrolu. Pak se ale objeví ten, kterého kdysi milovala a odmítá ho kvůli špatné zkušenosti z mládí. Pokud někoho miluješ, opustí tě a pak budeš opravdu zraněná a zranitelná.“

A tak jsou to Vivianiny přítelkyně, které jí musí pomoci. „V poslední době mám pocit, že není nic důležitějšího než mé kamarádky,“ poznamenává Fonda. „Inspirují mě. Dělají mě lepší. A umějí mě rozesmát.“

Jane Fonda doufá, že film bude přínosný nejen pro starší, ale i pro mladé lidi: „Ráda bych, aby mladí pochopili, že také zestárnou. A že nikdy není příliš pozdě   a vždy máte další šanci. Nikdo z nás není dokonalý, ale všichni jsme dost dobří. K tomuhle můžete dospět na konci filmu. Tak se připojte k našemu Dámskému klubu.“

„Jeskyně zapomenutých snů…“                                                                        – Sharon

„Pro mě má Candice Bergen ten nejlepší smysl pro humor na celém světě,“ říká Holderman. „Nežertuju. Je ostrá a rychlá. Její vtipy jsou skvělé. Je okouzlující     a legrační.“

„Co se týká její postavy, Sharon je rozvedená federální soudkyně a čelí své vlastní výzvě. Sharon v sebe ztratila víru. Její překážkou je její podhodnocování. Je obětí toho, co říká společnost. Ženy v jejím věku už nejsou zajímavé, nemají sex appeal, neměly by mít fyzické vztahy. Sharon zabouchla dveře. Rozhodla se soustředit na svou kariéru a být úspěšná soudkyně. Musí překonat překážky ve svém přesvědčení. Musí zjistit, že se může vrátit ven, že se do ní někdo zamiluje, bude si užívat její společnost a ona jeho. Je to skutečná výzva pro lidi všech věkových kategorií, aby věřili, že stojí za to, aby je někdo miloval,“ vysvětluje Holderman.

„Když mi byla nabídnuta postava Sharon, byla jsem nadšená,“ říká Bergen. „Sharon je federální soudkyně, je inteligentní, je hlasem spravedlnosti, má smysl pro humor, ale je velmi disciplinovaná. Takže všechno dělá podle příručky. Žije vlastně sama už stovky let. Byla vdaná za bláznivého chlápka. Ten si v 67 letech našel na seznamce o víc než polovinu mladší ženu. Tak se s ním rozvedla.  Začíná uvažovat, že by možná ještě mohla chtít vídat nějaké muže. Je na vrcholu své kariéry a necítí, že by ji v životě někdo chtěl.“

„Padesát odstínů šedi ji zasáhne jako blesk. Pustí se do světa internetových seznamek. Ze začátku jí to moc nejde. Pak se seznámí s Georgem (Richard Dreyfuss). Je zábavný, upřímný, inteligentní a je daňový právník. Navíc Richard Dreyfuss je fantastický herec. Má takovou tu divokou přítomnost, šílenou sebedůvěru, je plný života a humoru. Mám z něj pocit, že se nebojí jít kamkoliv,“ dodává Bergen.

„Dalas mi Viagru…. do piva!“                                                                            – Bruce

„Carol (Mary Steenburgen) a Bruce (Craig T. Nelson) jsou na životní křižovatce,“ říká Holderman. „Z těch 4 žen je Carol jediná, kdo žije v úspěšném manželství. Pro Carol je důležité naučit se vyjadřovat své vlastní touhy. Ať už si o trilogii Padesát odstínů myslíte cokoliv, pravda je, že ukazuje určitý druh touhy a lidské sexuality. Ta důležitá část je o tom, nebát se říct a požádat o to, co chcete. Ať už se jedná o cokoliv.“

„S Mary už jsem předtím pracoval na filmu A Walk in the Woods (2015). Je krásná a neuvěřitelně milá,“ popisuje Holderman. „Pochází z Arkansasu               a vyzařuje z ní laskavost, kterou doslova cítíte. Tak by měla vypadat lidskost.“

„Carol je vychovatelka skupiny, vždy říká pravdu a nebojí se dělat věci, které by ji vlastně měly vyděsit,“ charakterizuje svou postavu Steenburgen. „Měla opravdu dobré manželství a rodinu, ale nyní se dostává do bodu, kdy má pocit, že by ji její manžel odmítl. Je to podruhé, kdy Craig T. Nelson hraje mého manžela. Carol nyní víc než kdy předtím potřebuje své přítelkyně. Je ve věku, kdy si myslí, že by měla být moudrá a už by se neměla nic nového učit. Ale to není pravda. Pravda je, že stále máme mít hlad. Po vědomostech, nových věcech, lásce.“

„Jediné pravidlo Dámského klubu? Neexistují žádná pravidla.“                            – producentka Alex Saks

Přijmout bláznivou výzvu poprvé režírovat, poprvé být scenáristou a natočit film o ženách, které hrají hollywoodské legendy, které se rozhodly říct, že jejich život neskončil, to vše začalo před lety zasláním výtisků knihy třem starým dámám.

Uskutečnění tohoto projektu si Holderman na začátku vůbec nedokázal představit. „Tématem filmu jsou čtyři ženy po šedesátce, které si přečtou Padesát odstínů šedi. To je vede k otázce, kde se ve svém životě vlastně nacházejí. Otevírá to konverzaci, která vede k důležitým změnám,“ říká Simms.

„Film se opravdu zrodil z rozhovoru o odlišném životě žen ve starším věku. Bill    i já známe ženy, které pracují a jsou stále vitální, ale i ženy, které po dosažení určitého věku rezignovaly a zastavily se. Nemyslím si, že by to tak mělo být. Vím, že život umí být těžký. Všichni jsme utvářeni svými předchozími zkušenostmi. Myslím, že stárnutí je krásné. Neměli bychom žít vzpomínkami       a snažit se být mladší. Díváte se na mladší lidi a myslíte si: jednoho dne budete taky staří. Všichni jdeme stejným směrem. Proč se tedy nesnažit cítit se nejlépe vždy v tom věku, ve kterém jste. Podívejte se na Diane Keaton, Jane Fonda, Candice Bergen a Mary Steenburgen. Samozřejmě, jsou to hvězdy, které za sebou mají neskutečné úspěchy. Ale také žijí své životy naplno a přijímají se takové, jaké jsou. Nebylo by hezké, kdyby i obyčejní lidé zkusili mít takový pocit?“

Režie:                                                           Bill Holderman

Scénář:                                                         Bill Holderman, Erin Simms

Hrají:

Diane Keaton:                                                Diane

Jane Fonda:                                                  Vivian

Candice Bergen:                                          Sharon

Mary Steenburgen:                                        Carol

Andy Garcia:                                                 Mitchell

Craig T. Nelson:                                            Bruce

Don Johnson:                                                 Arthur

Richard Dreyfuss:                                        George

Ed Begley Jr:                                                 Tom

Alicia Silverstone:                                         Jill

Tommy Dewey:                                             Scott

a další…

Kina uvedou nový film pro ženské publikum. Jmenuje se Dámský klub
5 (100%) 1 hlas[ů]


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*