×
WomanOnly

Oddělené ložnice manželů mají své výhody. Šlechta v dávných dobách věděla své…

Chrápání a oddělená ložnice

“Na návštěvě u sestřenice jsem zjistila, že mají s manželem oddělené ložnice,” říká třicetiletá Michaela. “V první chvíli mě napadlo, že jim něco doma neklape a jsou zralí na rozvod. Opak byl však pravdou. Moje sestřenice Adéla mi pak v soukromí vysvětlila, jak se věci mají. Prý je to takhle mnohem lepší,” vysvětluje.

Proč spolu partneři nespí?

Zajímá vás, jak tohle může fungovat? Očividně velmi dobře. Tento způsob se osvědčuje hlavně u dlouhotrvajících svazků, anebo párů, které jsou si vědomy svých odlišností a potřebují velkou míru tolerance a svobody. Zatímco u některých lidí vyvolává téma oddělených ložnic představu vážnější manželské krize, jiní to považují za docela dobrý nápad. U mladých zamilovaných párů je takřka nemyslitelné, aby se byť jen na chvíli odloučili. Chtějí vedle sebe usínat a ráno se probouzet.

Vyzrálejší vztahy vítají možnost oddělených ložnic z nejrůznějších důvodů. Častým důvodem bývá narození miminka, které okupuje manželskou postel a vyžaduje noční kojení, práce na směny nebo zcela odlišná pracovní doba, kdy například jeden z partnerů pracuje v noci. Bohužel je to také často nedobrovolné odloučení kvůli nesnesitelnému chrápání nebo kvůli pozdním nočním příchodům v alkoholovém opojení.

Spíme každý zvlášť a jsme si vzácnější

Mezi uvědomělé a zcela dobrovolné důvody patří velká potřeba vlastního soukromí a pocit, že jsou si tím partneři vzácní. V těchto případech se rozhodně osvědčuje rčení “Jen krátká návštěva potěší”. Klepání na dveře a domluva nočního dostaveníčka tak může dostat jistý romantický rozměr, který je po mnohaletém manželství svěžím vánkem milostného vztahu. Partneři jsou si vzácnější, mají k sobě větší respekt a více se na sebe těší. Lze tak vyřešit i mnohé odlišnosti a dopřát si opravdové soukromí ve svém malém ráji, v bezpečném útočišti.

Sníží se riziko hádek a vzájemných neshod, člověk se má kam schovat a může si odpočinout od toho druhého. Nehrozí tolik ponorková nemoc a dají se tak mnohem snáze řešit případné konflikty a nesrovnalosti. Navíc odpadá nocování vyhoštěného partnera v obýváku na gauči.

Každý máme svůj pokoj

V dřívějších dobách bylo ve šlechtických kruzích zcela běžné mít pánské a dámské pokoje, které byly zařízeny dle vlastního vkusu i dobové módy. Například u vysoce postavené šlechty a především u panovníků bylo zcela běžné mít několik sídel a oddělených domácností pro každého člena rodiny zvlášť, a to bohužel i pro děti, které tak byly už brzy po svém narození odloučeny od matky.

Manžel a manželka měli tedy často nejen oddělené ložnice, ale i celé domácnosti na vzdálenějším sídle a vzájemně se navštěvovali. V chudé rodině však tento luxus být dopřán nemohl, lidé se tísnili v jedné chatrči a v jedné posteli tak nespali pouze manželé, ale klidně i celý houf jejich dětí.

Nežijeme spolu, ale jsme pár

Nejen oddělené pokoje, ale i celé domácnosti mohou být ve vztahu velkou výhodou. Většinou k této volbě dochází po předchozích špatných zkušenostech. Partnerům stačí se spolu scházet, úplné soukromí nesdílí. Nejsou na sobě závislí ani odkázáni jeden na druhého, mají samostatné hospodaření, finance, vybavení bytu, koníčky i přátele. Vídají se tehdy, když se jim to hodí a mají tak možnost plně se věnovat jeden druhému. Pokud je třeba, mohou se na sebe vzájemně spolehnout a pomáhat si v různých životních situacích.

“Moje kamarádka Renata otěhotněla s o dost mladším přítelem. Protože už je jednou rozvedená a nemá za sebou zrovna nejlepší zkušenosti, rozhodla se s novým partnerem nesdílet úplně všechno. Svěřila se mi, že jí plně vyhovuje se pouze vzájemně navštěvovat a předávat si dítě, anebo strávit i nějaký čas společně. Samozřejmě, že spolu spí a mají se rádi, bez toho by to ani nešlo,” vypráví čtyřicetiletá manažerka Eliška.

Odděleně i po svatbě?

“Docela ji v tom obdivuji. Renata je samostatná, nezávislá, postará se sama o sebe a vydělá si dost peněz. V zásadě nepotřebuje žádnou materiální oporu a odmítá být závislá na nějakém muži. Radim je vysokoškolák a dost cestuje, přesto dokáže být dobrým otcem a své rodině se věnuje naplno, i když žijí odděleně. Dokonce Renatu požádal o ruku.

Prý se chtějí vzít, ale buďto žít i po svatbě nadále odděleně, anebo si pořídit dům, ve kterém budou mít dostatek prostoru a oddělených pokojů. Radim bude potřebovat dílnu a zkušebnu pro svou kapelu, Renata chce meditační místnost a pracovnu pro přijímání klientů na terapie. Takže to docela chápu a držím jim palce,” dodává Eliška.



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*