×
WomanOnly

Zrušení tvrdého Y v češtině by nám pomohlo, navrhuje docent Koudelka. Souhlasíte?

Zrušení tvrdého y v češtině
Zdroj: Shutterstock

Potýkali jste se jako děti s psaním tvrdého Y a měkkého I? Museli jste se učit tvrdé a měkké souhlásky, vyjmenovaná slova, všechny možné cizokrajné výjimky ‒ a to jen proto, že jste pravděpodobně žádný rozdíl neslyšeli. Tak proč jej nezrušit? A proč ano?

Čeština vyslovuje I a Y stejně ‒ pravopis je zastaralý

Tvrdé Y v češtině totiž opravdu nezní jinak než měkké. A je tomu tak už stovky let. Pravopis, vzhledem k tomu, že je dán oficiálně ustanovenou konvencí, nepodléhá vývoji tak rychle jako přirozený jazyk. Určitě si všímáte, že babička ze vsi mluví jinak než její vnuk žijící ve městě a kolik nových slov stihlo vzniknout od počátku našeho století ‒ ale S/Z, I/Y, Ú/Ů píšeme stále podle stejných pravidel.

Pravopis nám v mnoha případech pomáhá rozlišovat mezi slovy, která zní stejně. Konkrétní psaná forma se někdy pojí ne se zněním slova, ale s jeho významovou stránkou. Například pyl jsou pohlavní buňky rostlin a pil je sloveso. O které z těchto dvou slov se jedná, určujeme v mluvené řeči podle kontextu. Některé jazyky s jednodušším pravopisem se na kontext musí spoléhat i v psaném textu.

Pavlovi nebo Pavlovy rodiče? 10 nejčastějších chyb ve vlastních jménech

‘My na východě problém s Y nemáme’: Cit pro hlásky se liší v každém regionu

Jste-li z Moravskoslezského kraje, pravděpodobně kroutíte hlavou: Jak “zní stejně”? Nezní stejně! Nářečí, kterými se mluví na severovýchodě Moravy a ve Slezsku, mají stále dva různé zvuky “i” a “y” v živé paměti. Přestože se dialekty stále slučují, míchají a rozpouštějí, citlivost na hlásky v tomto koutě naší země zůstává. I je I, Y je Y a většina školáků má zde mnohem větší problém s jinými oblastmi správného zápisu češtiny.

To ale neznamená, že Slezané vyslovují měkké i pouze tam, kde se patří je psát. Každé nářečí má svoje specifické rysy ‒ svůj slovník, své znění, své skloňování a tak dále. Někdy se výslovnost Y a I zaměňuje, mluví-li daná osoba “jak ji zobak narostl”.

Zrušení písmene ypsilon by také neznamenalo, že se všude v ČR bude měkké i vyslovovat měkce. Přestože je na většině našeho území jen jedno “i”, jeho tvrdost se liší podle toho, kde se zrovna nacházíte. Jihomoravák je bude pravděpodobně vyslovovat měkce, Pražák o něco tvrději.

Spisovná čeština má samozřejmě také jednu hlásku “i” namísto dvou. Přirozeně v tomto odpovídá většině naší země ‒ ostatně standardní forma jazyka je Ústavem pro jazyk český aktualizována s ohledem na to, jak se čeština vyvíjí. Ale co s psanou formou?

Advokát Zdeněk Koudelka: Reforma pravopisu uvolní prostor slohu

Sjednocení I a Y do jediného psaného znaku u nás již celé roky prosazuje docent Právnické fakulty MU Zdeněk Koudelka. Rozdíl mezi měkkým a tvrdým málokdo slyší, a přesto se všichni musí drezírovat, aby psali správně. Zjednodušení pravopisu podle něj uvolní ve škole čas učení slohu a literatury, protože kulturní bohatství je důležitější než podoba prostředku, který je přenáší na papír.

Pravopisné reformy ostatně nejsou nic nového. Koudelka uvádí jako příklad zrušení ostrého ß ve Švýcarsku. Ušetřena nebyla ani čeština: množství písmen se snížilo, když jsme přijali čárky a háčky navrhované spisem Orthographia Bohemica, údajně zpod pera Jana Husa. A také to Čechům usnadnilo psaní. Další reformy, které proběhly v 19. století, vyměnily j za í, w za v a g za j, čímž také psanou češtinu přiblížily té, na kterou jsme zvyklí nyní. Věci se někdy mění.

A proč zrušit právě tvrdé a ne měkké i? Koudelkova odpověď je celkem jasná. Měkké i je mnohem více rozšířené nejen v evropských jazycích, ale také v samotné češtině. Mnohé slovanské jazyky se zbavily y ve prospěch i, částečně i slovenština. Bylo by to jednodušší než naopak.

11 slov, která spousta lidí skloňuje špatně. Nechybujete v nich i vy?

Proč nezrušit Y: Protiargumenty Asociace češtinářů

Vidět před sebou text psaní jen s měkkím i vám určitě připadá divné. Komu taki ne? Tento odstavec záměrně následuje Koudelkův návrh zrušit tvrdé i. Nebilo bi nijak překvapivé, kdibi některím čtenářům z tohoto nepříjemného pohledu lehce stoupl krevní tlak. Omlouváme se.

Na takovou radikální změnu pravopisu naše společnost totiž asi není úplně připravená. A důvodem nemusí být jen vizuální nezvyk. Bývalý předseda ASČ Jiří Kostečka uvádí jako první protiargument právě citový dopad reformy na národ. Ale má také další důvody, proč bychom se měli držet ypsilon, na které jsme zvyklí.

Rozdíl mezi být a bít bychom museli rozlišovat podle věty, ve které se dané slovo nachází. Ale zrušení ypsilonu by nejspíše časem ovlivnilo výslovnost tam, kde nejde jen o hlásku “i”. Například u slabik di, ti, ni, které by v takto psané formě mohly znamenat “dy” stejně jako “ďi”. Leda by se tam y výjimečně zachovalo nebo by se zavedlo psát háčky tam, kde se vyslovují. A musely by se přetisknout všechny učebnice. Komplikace navíc.

Jak budeme mluvit a psát v budoucnosti?

Reforma se samozřejmě nekoná ani nechystá. Otázkou je, jak se náš jazyk bude vyvíjet dále a jaké další jazykovědecké otázky z toho vyplynou. Co se za 30 let stane spisovným? Nenastane potřeba radikálně změnit gramatiku spisovné češtiny nebo dokonce pravopis? Ale žádný strach. Na tyto samé otázky se mohli ptát i naši předkové a budou se ptát i potomci.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*