×
WomanOnly

Jak reagovat na urážku? Přejít do protiútoku, anebo se začít smát?

Jak reagovat na urážku

Nebylo by to poprvé, kdyby vás někdo urazil, viďte? Ne vždy je to záměrný útok na vaši osobu. Někdy to zvládnete s přehledem, jindy vás urážka mrzí ještě na druhý den. Jak bychom vlastně měli správně zareagovat? Urazit se, začít se obhajovat, anebo přejít do protiútoku?

Nevytvářejte si domněnky

Slovní urážka je záměrný nebo nechtěný útok v komunikaci. Urazit lze také nešetrně sdělenou pravdou, anebo i domněnkami. Nejvíce bolí urážka od blízké osoby. A ne nadarmo se používá jedna ze známých dohod z knihy Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize, která nabádá k tomu, abychom si nic nebrali osobně. Jakmile si člověk začne vytvářet domněnky, aniž by si nechal něco vysvětlit, anebo se na to druhého přímo zeptal, může dojít k tomu, že konstrukty jeho vlastní mysli způsobí zbytečnou pohromu. A přitom třeba vůbec o nic nejde…

Trefa do černého zasáhne i otrlé

Naopak vyslovená pravda či záměrná urážka má svůj účel, kterým nezřídka bývá snaha ublížit tomu druhému. Málokdy je pro nás jednoduché se nad pronesená slova povznést a nic si z nich nedělat. Mnohdy jde i o velmi osobní či hluboký zásah do nejzazších koutů naší duše. Cílené urážky, které mají být trefou do černého, poznáme okamžitě. I když se naše hlava snaží zachovat klid, rozbouřené emoce už konají svou práci a v žilách se nám vaří krev. Velmi snadno se tak můžeme dostat do afektu.

Protiútok jako prvotní obrana

Mezi typické reakce na urážky patří protiútok, kdy začneme obviňovat a urážet druhou stranu. Chováme se tedy úplně stejně jako člověk, který nás napadl. Přijali jsme jeho hru a teď je to boj o to, kdo z koho v rámci inteligentní slovní přestřelky, anebo třeba i boj na život a na smrt. Tahle reakce bývá většinová a dosti obvyklá. Může skončit projevem oboustranné slovní či dokonce fyzické agrese.

Pasivní sebeobrana a sebeobviňování

Druhým typem reakce bývá pasivní sebeobrana a sebeobviňování. Jednou z možností je přijetí kritiky vlastní osoby, která však může jít až do afektivní reakce projevující se směřováním agrese vůči vlastní osobě. Cílem se často stává i vyvolání lítosti v útočníkovi, anebo citové vydírání. “Máš pravdu, nikdy v životě jsem nic nedokázal, jsem k ničemu. Klidně si do mě můžeš kopnout, tady máš klíčky od mého auta, já už je stejně nebudu potřebovat…” a podobně.

Ledový klid a americký úsměv

Další z možných reakcí může být přehnaná snaha zachovat klid a nadhled. Ne vždy to působí přirozeně. Záleží na tom, jakým způsobem dáváme druhému člověku najevo, že se nás jeho urážky vůbec nedotýkají, a že jsme nad věcí. Pokud se nám opravdu podaří urážku přejít, někdy i záměrně bez povšimnutí, můžeme pokračovat v poklidné či přátelské komunikaci dál.

Zákeřná pomsta v pravou chvíli

Ovšem jestliže opravdu nejsme s urážkou srovnaní, můžeme v rámci pomsty zákeřně zaútočit ve zdánlivém klidu ve chvíli, kdy to náš protihráč vůbec nečeká. Tento způsob se rozhodně nejeví jako fér a není otevřenou a upřímnou reakcí, protože své skutečné pocity před druhým člověkem skrýváme.

Sebeobhajoba a nekonečné vysvětlování

Někteří lidé také zareagují formou nekonečného vysvětlování, že vůbec nejsou takoví, jak si útočník myslí, a začnou se obhajovat a používat argumenty ve svůj prospěch. Výsledkem mohou být odporné monology, před kterými slovní útočník dozajista uteče.

Odzbrojující smích, ne však výsměch

Někdy se také v rámci reakce na urážku namísto vzteku začneme smát. Pokud je smích upřímný, nehraný a nestrojený, může vyvolat různé odpovědi na straně urážejícího. Buď ho urazí, vyprovokuje a naštve, tedy jej přijme jako výzvu k ještě silnějšímu protiútoku, anebo ho naopak úplně odzbrojí a dojde ke smíru obou zúčastněných stran.

V tomto případě záleží na tom, nakolik vyspělý a nad věcí dokáže být člověk, který nás urazil. Jestli se náš smích dotkne jeho ega a on jej pochopí jako výsměch, může reagovat zcela jinak, než když z nás vycítí upřímnou snahu udržet přátelskou konverzaci.

Vítězí asertivní přístup

Otázkou je, jak bychom vlastně měli zareagovat tak, abychom předešli konfliktu, neudělali ze sebe hlupáka, ale zároveň se ani neurazili a neudělali hlupáka z druhé strany. Touha po pomstě ještě nikdy nikomu nic dobrého nepřinesla. Možností máme hned několik. Nemusíme se zachovat ani agresivně, ani pasivně. Zlatou střední cestu ukazuje asertivní přístup, v němž si udržíme svou hranici a jasně sdělíme, co si myslíme, a co požadujeme.

Bezprostředně po urážce je dobré chvíli počkat, abychom se uklidnili a vše si srovnali. Ne však příliš dlouho, aby protivník nabyl dojmu, že nás úplně odzbrojil a my se nezmůžeme ani na slovo. Poté je vhodné nadále zaujímat přátelský postoj a situaci odhlehčit. Můžete se útočníka zeptat, jak to vlastně myslel, ale ne tak, aby to vyznělo dostatečně hloupě. Jednou z možností je také částečně mu dát za pravdu a pokusit se o zbytku tvrzení diskutovat a žádat nějaké vysvětlení.

Pozor na argumentační fauly!

Určitě není vhodné, abyste se vehementně začali obhajovat. Na to zřejmě i váš protihráč čeká, navíc tímto mu dáváte za pravdu. Je velice obtížné, avšak nutné pokusit se volit správná slova. Klidně můžete druhého takzvaně setřít, ale inteligentně a ohleduplně. Tím prokážete daleko více odvahy a toho, že máte navrch, než kdybyste používali argumentační fauly nebo nadávky.

Příkladem může být docela obyčejné použití známého klišé – “To bys nikdy nepochopil…”, které navzdory své zdánlivé nevinnosti už bohužel urazilo spoustu lidí. I když víte, že vás by zrovna tohle neurazilo, zkuste se zamyslet nad tím, jak byste na tuto větu zareagovali.

Příklady reakcí na urážku:

“Dobře, tak se o tom vůbec nemusíme bavit. Já respektuji, že si to zřejmě chceš nechat pro sebe.”

“To máš určitě pravdu, protože můj způsob chápání určitě nedosahuje takových znalostí, jaké poskytuje tisícistránková příručka s názvem Jak pochopit ženskou logiku.”

“Nikdy neříkej nikdy a někdy to zkus znovu. Budu tu pořád pro tebe.”

“Mohla bys mi to, prosím. zopakovat? Asi mi zalehlo mi v levém uchu.”

“Já jsem pochopil už i to, proč ses do mě zamilovala, takže tvému tvrzení zrovna moc nerozumím. Můžeš mi ho vysvětlit?”

“Fajn, tak já odcházím. Můžeš to vysvětlit třeba houbičce na nádobí, ta tomu bude rozumět lépe.” (Tohle je typická reakce, kdy neskrýváme, že se nás to dotklo a naštvaně odcházíme s rádoby vtipnou hláškou.)

“Tak já že nic nepochopím? Podívej se na sebe! To tys mě nikdy nechápala!” (Tady se jedná o typický agresivní protiútok.)



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*