×
WomanOnly

Jak být asertivní? Není to jen o umění říct ne

Jak být asertivní
Zdroj: Shutterstock.com

V dnešní přelidněné a předimenzované době je schopnost prosadit sebe a své názory naprosto klíčová. Přitom už odmala většina dívek poslouchá: „Co by tomu řekli lidi?“ anebo „Buď hodná a všichni tě budou mít rádi.“

Vyrůstají z nich pak ženy, které se nedokáží projevit, říct ostatním ne a plní spíše jejich přání než svoje. Chtějí se všem zalíbit, a tak ve všem vychází vstříc. To vede k menším úspěchům, sebedůvěře a neschopnosti mít zdravě ostré lokty a plnit své cíle. Taková žena pak může být docela nešťastná. Východisko z této situace umožňuje takzvaná asertivita. Ta je sice přirozenou vlastností jedince, ale dobrou zprávou je, že se zásady a metody asertivního jednání můžete naučit. Kromě schopnosti vhodně reagovat v určitých situacích vám to přinese i větší sebedůvěru. Dejte tedy asertivitě šanci!

Co je asertivita?

Jedná se o soubor technik, pomocí kterých se naučíte umění dát najevo svá přání a prosazovat své oprávněné požadavky bez dotčení práv ostatních. Budete umět přiměřeně projevovat emoce, přijímat kritiku i chválu a zároveň jiné citlivě kritizovat i chválit. Pokud se vám něco nelíbí, dokážete na to říct ne a druhému oponovat. Zároveň se naučíte bránit manipulativním technikám ostatních. Cílem asertivity je přijmout sám sebe takový, jaký jsem a ukázat se tak i druhým – bez příkras, se svými chybami. Základním kamenem je takzvané desatero asertivních lidských práv.

Jak poznat manipulátora? Někdy to ženy zjistí až po dlouhých letech manželství, říká psycholožka

Nejde o sobeckost!

Nepleťte si ovšem asertivitu s manipulováním a sobeckým jednáním. Pokud zaujímáte asertivní postoj, neprosazujete absolutní pravdu. Naopak komunikujete, jednáte a dokážete přijmout kompromis, pokud zjistíte, že váš požadavek není zcela správný. Asertivita hodně bazíruje na morálce, proto pamatujte: co je amorální, není asertivní. Dosáhnout cíle přes mrtvoly není podstatou zdravých sociálních vztahů. Zároveň to není ani metoda k přímému dosažení cíle, ale nácvik komunikačních dovedností pro zlepšení vašeho života a řešení konfliktních situací. Asertivní techniky by měly pomoci především neprůbojným jedincům k dostatečnému sebeprosazování.

Typy sociálního jednání

Obecně se rozlišují tři typy jednání podle postoje a chování k okolí v určitých situacích. První je pasivní jednání, kdy člověk neoplývá sebedůvěrou, nedokáže prosazovat svoje požadavky a přizpůsobuje se druhým, i když by chtěl něco jiného. Druhé je pravý opak.

Agresivní jednání reprezentuje osoba, která nedokáže přijmout jiný názor, prosazuje jen to, co vyhovuje jí a není schopna kompromisů. Nezvládá emoce a často se stává, že ponižuje a zesměšňuje své oponenty. Ráda ostatní manipuluje, aby dosáhla svého cíle.

Zlatým středem je asertivní jednání, kdy člověk prosazuje své požadavky, ale nečiní to agresivně a dokáže přijmout návrhy druhých. Pokud mu někdo vnucuje svoje postoje, umí říct ne. Přitom respektuje svoje partnery i jejich názory. Vyhýbá se manipulativnímu jednání a je zdravě sebejistý.

Emocionální závislost na muži. 7 znamení, že svého partnera psychicky týráte

Jak být asertivní? Naučte se Desatero asertivity!

1. Právo posuzovat naše vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně sami zodpovědní

Základní právo, od kterého se vše odvíjí a které dokazuje, že nad námi není vyšší „moudřejší“ autorita. Život, který žijeme, je pouze náš a je naší věcí, jak ho povedeme. Zároveň zodpovědnost za rozhodnutí, ať už špatná či dobrá, padá čistě na nás a nelze z toho jiné obviňovat.

2. Právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy, ospravedlňující naše chování

Co děláme je naše věc, protože následky si z toho neseme jen my. Nikomu nedlužíme omluvu, pokud se rozhodneme nepřistoupit na jeho požadavek či nesplnit jeho přání.

3. Právo posoudit, zda, nakolik a jak jsme zodpovědní za řešení problémů druhých lidí

Pokud se budete jen podřizovat jiným, pravděpodobně ke šťastnému životu nedojdete. Spousta lidí se vás v průběhu času bude snažit vmanipulovat do pocitu viny, aby dosáhli svého. Vy musíte být schopní toto jednání rozpoznat a vinu odmítnout. Pamatujete? Každý je zodpovědný sám za sebe.

4. Právo změnit svůj názor

Bezhlavě trvat na svém, ačkoliv víte, že nemáte pravdu anebo se váš postoj změnil, je hloupé a nikam nevede. Změnit názor je naprosto normální věcí a není třeba se za to stydět anebo někomu zpovídat. Negativně hodnotit vás budou jen omezení lidé, kteří neuznají pravdu druhých.

5. Právo říci „Já nevím.“

Nikdo z nás není robot, aby věděl odpovědi na všechny otázky na světě. Je na čase si tohle přiznat a nebát se říct, že nevíte. Tato jednoduchá věta vám může buď rozšířit obzory anebo vás uchránit od manipulativního jednání („Myslíš si, že tohle dělá dobrá partnerka…?“).

Jak poznat manipulaci a umět se jí bránit?

6. Právo být nezávislí na dobré vůli ostatních

Není v silách jedince, aby se zavděčil všem. A tím, že budete ostatním vždy vycházet vstříc, si akorát zaděláte na problémy. Jednak hrozí, že vás budou využívat a jednak budete z toho všeho vyčerpaní. Nastavte si hranici a nedělejte věci, které nechcete. Říkejte ne. Pokud vás má někdo rád jen proto, že pro něj něco děláte, pak to není vhodný člověk bližní.

7. Právo dělat chyby a být za ně zodpovědný

Co je člověk člověkem, tak dělá chyby. Každý den se stávají různé omyly, ať už větší či menší a je na vás, abyste se popasovali s následky a vytěžili z nich zkušenosti. To je totiž na chybách nejlepší: stále nás učí novým věcem. Důležité je k omylům přistupovat racionálně a bez zbytečně přehnaných emocí.

8. Právo dělat nelogická rozhodnutí

Chcete zanechat nudné, ale dobře placené práce a rozjet vlastní podnikání? Běžte do toho! Neřešte, co si o vás bude myslet okolí. Vaše štěstí máte v rukou vy, a pokud cítíte, že to je to pravé, není třeba se ohlížet na druhé.

9. Právo říci „Já ti nerozumím.“

Číst myšlenky neumí snad nikdo z nás, proto je tak důležitá správná mezilidská komunikace. Pokud si nejste jistí, co od vás váš partner očekává, zeptejte se. Nenechte se vmanipulovat do pozice toho, který musí všechno předvídat a vciťovat se do lidí a je trestán, když to neodhadne správně.

10. Právo říci: „Je mi to jedno.“

Není vaší povinností plnit přání a očekávání ostatních lidí. Chtějí rodiče, abyste hráli na klavír a vás to nebaví? Je vám jedno, jestli v tom budete úspěšní a zajímá vás něco jiného? Pak je na čase jim to oznámit. Dělejte to, co uznáte za vhodné vy. Okolí už se s tím popere samo.

Pokud se budete uvedenými principy aspoň trochu řídit, uvidíte, že se vám ohromně uleví. Získáte prostor pro sebe a to za to stojí, ne?

Jak se Vám líbil tento článek?
Jak se Vám líbil tento článek?


Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*