Menu
WomanOnly
Rodina

Nechci děti kvůli uhlíkové stopě. Znáte důvody, proč dnes mladí nechtějí děti?

Nemít děti a za svým rozhodnutím si pevně stát je v dnešní době čím dál více aktuálně probíraným tématem v mnoha společenských i internetových diskuzích. Mladí lidé zvažují daleko pečlivěji možnost stát se matkou či otcem a mnozí z nich jsou přesvědčení o tom, že přivést dítě do tohoto světa je čirým bláznovstvím. Jaké jsou nejčastější důvody k tomu, proč lidé nechtějí mít děti, a v jakých případech tyto důvody souvisí s ekologií?

Znamená rozhodnutí nemít děti snížení uhlíkové stopy?

Je opravdu rozhodnutí nemít děti efektivní metodou jak částečně zamezit zvyšování uhlíkové stopy na Zemi? Ačkoli to někomu může připadat absurdní, toto téma se skutečně aktuálně řeší v mnoha předních magazínech a zahraničních médiích. A dostává se do popředí nejčastějších důvodů, proč dnešní mladí lidé nechtějí mít děti, anebo usilují o redukci počtu narozených dětí vůbec. Obvyklým argumentem bývá to, že planeta je přelidněná, proto není potřeba za každou cenu přivádět na svět její nové obyvatele.

Nejde přitom rozhodně pouze o produkci CO2 ale také o spoustu jiných způsobů, jakým lidé zatěžují planetu. Čím více totiž bude obyvatel, tím více půdy musí být zabráno pro pěstování plodin na výrobu potravin a tím více také bude vznikat i jiného odpadu, než jsou skleníkové plyny. Ale není to samozřejmě jediným důvodem, proč lidé nechtějí mít děti, dokonce se to i v dnešní době stává jakousi alibistickou omluvenkou pro případy, které vlastně nechceme ani jinak zdůvodňovat.

Pravdou je, že naše planeta je z ekologického hlediska v poněkud katastrofálním stavu. Magazín Bussinesinsider.com píše ve svém článku z roku 2019, že: „…skupina více než 11 250 vědců z celého světa podepsala prohlášení o tom, že naše planeta je uprostřed klimatické nouze.” Důvodem jsou změny klimatu jako oteplování oceánů, tání ledu a rostoucí emise skleníkových plynů. Vědci navrhují některá řešení, mezi něž patří jak omezení emisí a používání fosilních paliv, tak třeba i zajištění nižší porodnosti a přechod lidí na rostlinnou stravu. Vyloženě se hovoří o tom, aby lidé měli pouze jedno dítě, přešli na vegetariánskou stravu, recyklovali, využívali obnovitelné zdroje energie a dopravovali se prostřednictvím dopravních prostředků na elektřinu (elektromobilů).

Fáze zamilovanosti ve vztahu a jak poznat přechozený vztah? Odpovídá psycholožka

Mít jen jedno dítě jako v Číně?

Kvůli přelidněnosti Číny se dlouhá léta praktikovala politika jednoho dítěte. To na jednu stranu přineslo redukci emisí, na druhou stranu došlo k razantnímu omezování svobody lidského rozhodování v tom, kolik dětí jednotlivec přivede na svět. Politiku jednoho dítěte nelze prosazovat jenom v konkrétních státech, musel by k tomu být opravdu důvod, navíc jde také o problém etický a dotýká se lidských práv. Politika jednoho dítěte byla zrušena v roce 2013, od roku 2015 mohou mít v Číně rodiny děti dvě a od roku 2021 dokonce i tři. Lidem se nedá zakazovat – ale ani přikazovat – mít děti, je to soukromé rozhodnutí každého jednotlivce, ať už je to člověk jakékoliv národnosti a žijící na jakémkoliv území.

Dále je velice důležité, aby ženy na celém světě měly možnost se rozhodnout pro potrat a aby mohly používat antikoncepci dle své volby. Toto právo není automaticky zajištěno ve všech zemích světa, čímž samozřejmě porodnost a tím i ekologická zátěž stoupá.

Nechci dítě, no a co!

Nemít dítě je rozhodnutí, které však bez ohledu na to, zda souvisí s uhlíkovou stopou či nikoliv, nebývá někdy plně přijímáno, respektování a tolerováno. Minimálně v tom, že na cílenou bezdětnost bývá pohlíženo jako na projev sobectví, nikoli na způsob života, který se nesetkává s žádnými negativními reakcemi ze stran okolí a většinové společnosti. A s pochopením se samozřejmě nesetkává ani odůvodnění rozhodnutí nemít děti tím, že nechceme zvyšovat ekologickou zátěž.

Mít, či nemít děti bychom primárně měli řešit na úrovni etiky, nikoliv ekologie, a zohledňovat pouze základní lidská práva, svobodu člověka a toleranci mezi lidmi navzájem. Proto tato citlivá záležitost, jakou rodičovství beze sporu je, by měla zůstat pouze mezi dvěma lidmi, kteří se rozhodnout být rodiči, anebo jimi také nebýt. Otevřeně mluvit o tom, že nechceme děti, vyžaduje ve společnosti jistou dávku upřímnosti, kuráže a sebejistoty, proto by právě tohle mělo být oceňováno, respektováno a bráno vážně, ať už jsou důvody potenciálního (ne)rodiče naprosto jakékoliv.

Už nechci další děti? Vasektomie nebo podvázání vejcovodů. Co je „lepší“?

Potřeba rozsévat a plodit syny je již dnes upozaděna

Zatímco v dřívějších dobách bylo naopak žádoucí se co nejvíce rozmnožit, rozsít své geny a zajistit pokračování rodu, ideálně statným a zdravým synem, dnes sice stále mají lidé potřebu mít především vlastní děti, ale důvody, které je k tomu ženou, jsou jiné. Není to primární potřeba zajistit si dědice, spíše jde o přirozené vyústění vášně či romantické lásky, potřeba projít si všemi krásami a strastmi mateřství, svou roli hrají přirozené biologické potřeby, a to jak u žen, tak u mužů. Příroda stále umí své, proto potřeba sexu a rozmnožování nikdy ideálně nekoresponduje s racionálním uvažováním a nějakou sebekontrolou, protože s nimi nemá pranic společného.

Žena buď otěhotněla, nebo ne. Dítě se buď narodilo, nebo ne. Ať už to bylo na přírodě či šlo o vůli Boží. Stále více se ale do popředí dostává vůle člověka, který sám reguluje a kontroluje svou porodnost. A narušením rovnováhy v přírodě stále více častěji dochází také k neplodnosti. K tomu, že člověk dítě chce, ale nemůže je mít. Mít či nemít dítě bývá již rovněž do velké míry korigováno hlavou a pocitem velké zodpovědnosti a tíhy, která pak člověka nakonec vede k rozhodnutí dítě vlastně ani nemít.

Důvodem nemít dítě u mladých lidí není už ani tak to, že bychom si chtěli užívat života, nevázat se, cestovat nebo tuto záležitost odkládat na co nejpozději, abychom si stihli vybudovat kariéru, ledacos prožít bez závazků nebo vydělat peníze a vytvořit napřed dítěti zázemí, protože i finanční důvody v dnešní době hrají v tomto velkou roli. Tím alarmujícím důvodem je totiž čistá existenciální krize a enviromentální deprese u mladých lidí. Pocit, že přivést dítě do dnešního světa, který je v podstatě na pokraji své zkázy, by bylo daleko sobečtější, než to dítě vůbec nemít. A to je vlastně to podstatné, nad čím bychom se měli zamyslet…

Anketa: Jak nahlížíte na rozhodnutí nemít dítě z ekologických důvodů? Je nemít děti sobecké?

Nemít děti kvůli uhlíkové stopě je totální výblitek dnešní doby. Děti jsou rodina, rodina je základ státu a stát jsme my. Když nebudou děti, nebudeme ani my. (Karel, 40 let)

Těžko někdo nechce mít děti jenom kvůli uhlíkové stopě. A pokud někdo naopak děti chce, uhlíková stopa ho přece nezastaví. Je spousta jiných důvodů proč nemít děti a každý z těchto důvodů je validní, i když ho třeba někdo nechápe. A irituje mě, jak si někdo může myslet, že když Čechů nebude za 100 let 10,5 milionu ale 9,5 milionů, tak Češi vymřou, nebo že člověk, kterého zajímá životní prostředí, je největší pokrytec, když si koupí něco v plastu nebo zajede někam autem. (Radka, 21 let)

Češi nejsou národ, který populačně exploduje a mít jedno či dvě děti je normální reprodukční chování. Nemít děti kvůli uhlíkové stopě by měli řešit spíše v Asii, Číně, Africe, Americe nebo Rusku. (Radek, 48 let)

Já se rozhodla děti nemít, ale tělo mě zradilo. Někdo tu potřebu prostě vrozenou nemá, a nevím, co by na tom mělo být sobeckého? Jak bych vlastně mohla být sobecká vůči někomu, kdo ještě ani neexistuje? (Jana, 36 let)

Štvou mě lidi, co si myslí, že děti musí být radost pro každého. Nebo že když nechceš mít svoje děti, tak děti nesnášíš. Nebo že když netoužíš po dětech, tak budeš mít prázdný život. Nebo že když nechceš děti, tak nejsi validní žena. (Radka, 21 let)

Čím více budeme přemýšlet, tím více budeme racionální, budeme tím více ztrácet instinkty a bude se rodit méně dětí. (Radek, 48 let)

Nehormonální antikoncepce. Jaké jsou možnosti, když je hormonální ochrana nežádoucí?

Nechci přivádět děti do zvráceného světa

Je to každého věc, já třeba děti nechci, ale neříkám, že nezměním názor, ale přivádět děti do tohoto zvráceného světa mi momentálně fakt přijde naprosto zbytečné… (Honza, 35 let)

Mám jednoho syna a myslím, že je to akorát, když dva lidé mají jedno dítě. Napřed jsme děti nechtěli. (Anna, 49 let)

Já mám děti ráda. Ale jen z dálky a za sklem. Jsem příliš egoistická na tom, si je pořizovat a to, že mám dělohu a společnost to ode mě očekává, ještě neznamená, že je proto budu mít. Spousta rodičů by dle mého ani děti mít neměla. A pokud si je člověk toho vědom, je to rozhodně lepší. (Natálie, 38 let)

Ať si dělá každý co chce, tohle není sobectví, ale kdo nebude děti mít, a mohl, bude ve stáří litovat. Tak jako všeho, co neudělal. (Jarda, 42 let)

Můj současný partner se rozhodl nemít děti. Prý nikdy nepocítil nutnost šířit své geny. Částečně si to možná vykompenzoval tím, že sbalil mě s dítětem – synovi bylo v době našeho seznámení 10 let. (Veronika, 45 let)

Je to složité. Na jedné straně je tu mateřský pud a ten má většina žen, to máš i případy, kdy lesbické ženy připustí poměr s mužem, ačkoliv je jinak nepřitahuje. A pak je tu ta společenská odpovědnost versus obava přivést dítě do divokého světa. Asi bych to hodně zvažovala třeba v případě, že bych sama trpěla nějakou genetickou poruchou nebo vzácnou nemocí a měla obavy z přenosu na dítě, abych jej tím nezatížila. Ale pro mě už by byl život bez dítěte nenaplněný, proto do toho života prostě patří… (Tereza, 41 let)

Vadí mi, že mít děti je považováno za něco jako povinnost/očekávání a nemít děti zase za něco jako sobeckost/egoismus. Pořád je pro některé jedince nutné to nějak onálepkovat, a to zřejmě proto, aby rozuměli lépe něčemu, čemu vůbec nerozumí. Přitom je to každého svobodná volba, pokud tomu nebrání nějaké zdravotní komplikace. Mít dítě za každou cenu, protože se to ode mě očekává, nepovažuji za příliš zodpovědný krok. Trpí pak dítě i rodič… (Zuzka, 38 let)

Ohodnoťte tento článek:
5
Právě čtete

Nechci děti kvůli uhlíkové stopě. Znáte důvody, proč dnes mladí nechtějí děti?