×
WomanOnly

Fáze zamilovanosti ve vztahu. Jak se liší zamilovanost od okouzlení a jak poznat přechozený vztah? Odpovídá psycholožka

Fáze zamilovanosti a láska

Proč si lidé často pletou zamilovanost s láskou? Jak poznáme přechozený vztah a proč si to nechceme připustit? Co hledá muž u milenky a proč jeho žena nechápe, že dokáže milovat obě ženy zároveň? Co je okouzlení a v čem se liší od zamilovanosti? Jak dlouho trvá zamilovanost? Jaké druhy nevěry rozlišujeme?

Na tyto otázky odpovídá zkušená vztahová poradkyně PhDr. Jitka Douchová.

Co je zamilovanost? Jaké vlastně existují fáze zamilovanosti?

Zamilovanost je první fáze partnerského vztahu. Je charakteristická svou ohromnou intenzitou, je to jako silná vlna vášně a touhy, potřeby být s tím druhým téměř pořád. Jsme ho plni a pokud to jde, nemyslíme na nikoho a na nic jiného. Zamilovanosti někdy předchází fáze „okouzlení“, která ještě není až takovým náporem na naše emoce a do fáze zamilovanosti někdy ani nestačí přejít. Pokud je zamilovanost oboustranná, není snad nic krásnějšího. Všechno jde, svět kolem nás je krásnější, my vyzařujeme nějaké světlo a jsme krásnější navenek i zevnitř. Zamilovaný člověk touží být co nejlepší a vydává ze sebe i to, o čem ani netušil, že v sobě má.

Jste dobrá v posteli? Odhalte, jaká jste milenka s naším sex testem

A co když je zamilovanost slepá a přinese člověku problémy, protože nedokáže uvažovat s chladnou hlavou?

Říká se, že „zamilovanost je slepá“ a máme při ní „růžové brýle“. To nemusí vždy znamenat, že některé chyby u toho druhého nevidíme, ale přijdou nám nepodstatné právě proto, že jsme se zamilovali do toho krásného, co na druhém člověku vidíme, a to je dominantou všeho. Se zamilovaností je hodně spjatá vzájemná chemie, ten druhý nám velmi voní, milování je nadpozemské. Partnerští psychologové často mluví o tom, že zamilovanost je nemoc, protože zamilovaný člověk je téměř „nesvéprávný“. Já bych to nemocí nenazvala, to by byla škoda, romantická fáze vzájemné touhy a souladu je nádherná vzpomínka na celý život, a můžeme z ní čerpat i ve chvílích partnerské krize, kdy se vracíme záměrně na začátek, abychom pochopili, co nás k sobě vlastně prvotně tolik táhlo.

Jak dlouho trvá zamilovanost?

Tato fáze bývá různě dlouhá. Její délka závisí mj. na frekvenci setkání. Čím jich je méně, tím déle jsou si dva zamilovaní vzácnější. Pokud jsou mezitím spolu v jiném typu spojení, nejdéle může zamilovanost trvat rámcově 1,5 roku až dva. I tak už je v „pokročilejší fázi“ trochu slabší, než na úplném začátku. Zamilovanost pomalu přechází do zralejší a dospělejší fáze vztahu – do lásky.

Takže další fází je pak láska? V čem se přesně liší od zamilovanosti?

Tam už hraje roli spousta dalších faktorů, které umožňují více uvědomění si hodnot vztahu právě nás dvou, originalitu našeho spojení, našich dvou „já“ do našeho „my“. Přestože je to fáze realističtějšího pohledu na vše, je krásná, hluboká, je v ní pevnost a stabilita. Prostě víme, co milujeme na tom druhém, a proč. Víme, co můžeme partnerovi ze sebe dát, a co již ne, známe různé limity, ale i přes ně milujeme. Nic nemůže být dokonalé.

Pokud si jednotlivé fáze partnerského vztahu vizualizuji, zamilovanost vnímám jako bystřinu, pramen, potok, který je plný jiskřivé dynamiky a světýlek, lásku vidím jako řeku, hlubokou, ale krásnou, s pevnými břehy. Dá se v ní plavat, je v ní jistota. O lásku už se musíme víc starat, věnovat jí energii, zalévat ji průběžně jako květinu a hlavně ji nelze vnímat automaticky jako samozřejmost.

Takovou lásku může snadno zničit každodenní stereotyp, že?

Do této fáze zamilovanosti, tedy lásky, již vstupuje dennodenní život, jehož součástí je nejen partnerství, ale i náš osobní prostor, tedy zájmy, profese, přátelé, rodina, atd. Prostě, láska se musí na vědomé úrovni udržovat, jako oheň. Aby krásně hořel, musí se přikládat polínka. Je to ta nejnádhernější vztahová práce. Je to práce, protože to již není neseno samozřejmou energií touhy a potřeby si říkat mnohokrát denně „miluju tě“.

Jak zachránit vztah a nakolik mohou být partneři odlišní? Zeptali jsme se psycholožky

Svět je pestřejší, mnohovrstevnatý, zdrojů jistot a radosti je mnohem více. Na lásku se nesmí zapomínat, je důležité ji umět stále cítit. Když ale přestává být podstatnou součástí života, vztah začínáme vidět jako šedivý a příliš všední, schází nám motivace mu něco dávat. Když se vztah nevyvíjí, začíná se z něj stávat přetažený, přechozený vztah.

A jak poznáme přechozený vztah?

Jak to poznáme? Takový vztah je nám vlastně na obtíž. Zapomínáme na to hezké, zapomínáme tomu druhému dávat něco ze sebe. V rámci mé barevné vizualizace ztrácí takový vztah barvu, plasticitu, mnohovrstevnatost, je jakoby neviditelný. Začínají se ztrácet očekávání od toho druhého, přestáváme do vztahu investovat svou energii, ten vztah moc nevnímáme jako živý „organismus“ plný dynamiky, ale spíš jako něco nehybného, statického. Do absence radosti a vývoje vstupují prožitky nejen nudy, ale i nespokojenosti.

Nezažíváme žádné těšení se na sebe navzájem, jsme raději venku, s jinými lidmi, než doma. „Nohy už nás domů nenesou“. S radostí se vytrácí i komunikace, hravá tvořivost, na povrch vyplývají více viditelné problémy, jsou časté konflikty. Pokud se neřeší, ale zametají pod koberec, prožitek nespokojenosti a napětí se kumuluje a generuje tak další pocity nedostatečnosti vztahu. I když jsem to takto popsala, ne vždy je tento stav reflektován, tedy uvědomován.

A co když si to tedy partneři neuvědomují, nebo si to nechtějí připustit?

Často to tak nějak plyne samo ve stavu šedi a většinou si to partneři uvědomují tehdy, kdy zjistí, že nechtějí plánovat nic společného. V této fázi jde o unavenou setrvačnost, máme oči pro někoho jiného, vidíme na partnerovi spíš to špatné, jsme dráždivější, na sebe alergičtější, chybí motivace vzniklou partnerskou krizi řešit. A hodně lidí ani nic neřeší – leckdy bývá jednodušší přetrvávat v bezpečí jistoty a setrvačnosti, než udělat razantní změnu ve smyslu buď rozchodu, nebo boje o novou podobu vztahu, o jeho výrazné zlepšení. Nejčastějším stimulem bývá to, že se někdo z partnerů zamiluje do někoho jiného, a to už se řešit musí!

Dokáží muži milovat více žen najednou? To znamená, že třeba manželku milují, ale chybí jim ta fáze zamilovanosti, která už skončila, tak podlehnou a zamilují se do jiné ženy. Samozřejmě, že to přijde jako blesk z čistého nebe…

Těžko říct, že muži dokáží souběžně milovat více žen – na rozdíl od žen. Muž spíše dokáže více rozlišit lásku, tu fundamentální, podloženou společnou partnerskou historií, sdílením mnoha věcí po léta, která je propojena se zázemím domova, rodiny, a paralelní zamilovanost. Ta nabízí zase jiskru, dynamičnost, je v ní obsažena opět již postupně zapomenutá prvotní vášnivá touha. Chemie funguje, vše je o lásce, pestrých barvách. Zamilovanost se tak zaměňuje za lásku, používají se běžně slova „miluji tě“. Vztah zamilovanosti ale dost ostře kontrastuje se stavem lásky.

Co nového lidé ve stavu zamilovanosti, tedy v případě nevěry, hledají? Je to to krásné, co cítili na začátku stávajícího vztahu, v počátcích manželství?

Svým způsobem ten, který je v rámci trvalého vztahu paralelně zamilovaný, má všechno. Má svou jistotu, i novou výzvu. Oboustranná zamilovanost přináší mnoho zapomenutého, nebo toho, co scházelo, dávno se vytratilo – slova plná uznání a vyznání, obdiv, ocenění. Na takové věci není v zaběhnutém manželství čas a pokud se to někdy stane, je to vzácná třešnička na dortu. Ve stavu zamilovanosti jedeme na endorfinové vlně, které se dá jen těžko nabažit.

Ale to nevylučuje, že muž přitom přestává milovat svou ženu. Ona a rodina, to je bezpečný přístav, mít přítelkyni k tomu, to je nádherný výlet za hranici všedních dní.

Jak pomoci kamarádce, když je jí muž nevěrný? Hlavně neraďte, aby ho vyhodila!

A určitě v tom také hraje roli sex, že? Třeba už to muže po deseti či dvaceti letech manželství se ženou nebaví…

Mimomanželská zamilovanost je charakteristická také velkým oživením sexuálního života. Ze stereotypu manželské ložnice může muž přecházet do náruče gejzíru neuvěřitelných věcí. Neboli, velmi často je zamilovanost muže spojena hodně se sexualitou. A je to více, než citová, spíše sexuální nevěra.

Rozlišujeme tzv. „relaxační nevěru“, která není tak nebezpečná v tom, že by mohla ohrozit manželství, pokud se ovšem „neprovalí“, a citovou nevěru, která je mnohem zásadnější, neboť je již nositelem dilema, zda manželství opustit. Dopady odhalené nevěry jsou zkázonosné a v to dlouhodobém časovém měřítku. Pro podváděnou ženu jde o silně bolestně prožívané stavy ponížení, zrady, atd. a fáze obnovování důvěry nazpět je velmi těžká a dlouhá…

Podváděná, zhrzená žena vidí rudě a asi těžko dokáže pochopit, jak může její manžel zároveň milovat ji, a zároveň úplně cizí ženu, kterou zná jen chvíli – svou milenku…

Pro ženu je toto nepochopitelné, nedokáže pochopit, že může manžel milovat ji, a zároveň milenku, jeho kvalitativní rozdělení těchto dvou stavů je pro ni těžko uchopitelné. Mimo jiné i proto, že pokud se mimo manželství zamiluje žena, mívá své emoce mnohem méně pod kontrolou, než muž. Aniž bych chtěla genderově úplně rozlišovat, přeci jen je to tak, že žena je více emocionální, více se dokáže pod vlivem emocí rozhodovat, více jim podléhá.

Druhá svatba se stejným partnerem je poměrně častá. Co vede lidi uzavírat další sňatek?

Ale na druhou stranu je to jednoznačně tak, že každý z nás jsme originální lidská bytost a v nějakém poměru máme v sobě jak ženské, tak mužské prvky, takže je nebezpečná jakákoliv generalizace tehdy, kdy mluvíme o „typickém“ muži a „typické“ ženě.

Jak odpustit nevěru a začít vztah znovu nebo se vrátit ke stejnému partnerovi je další téma, které už jsme vlastně spolu probíraly v jiných článcích. Pojďme si shrnout fáze zamilovanosti ve vztahu…

  • okouzlení (z něj se dokážeme poměrně lehce otřepat)
  • zamilovanost (na tento stav opojení vzpomínáme celý život)
  • láska (trvalý a stabilní cit, na kterém je potřeba pracovat a udržovat jej jako oheň v krbu)
  • přechozený vztah (nastává, když plamen vyhasne a často vede k nevěře nebo k rozchodu)

PhDr. Jitka Douchová

PhDr. Jitka Douchová (*1959)

  • rodinný a manželský poradce od roku 1982
  • lektor mnoha kurzů – psychoterapeu­tických, sebezkušenostních i komunikačních, kurzů věnujících se oblasti osobnostního vývoje, kurzů se zaměřením na rozvíjení a kultivaci partnerských vztahů
  • jako psycholog dlouhodobě spolupracuje s médii (TV, rozhlas, tištěné i online magazíny)
  • více než 16 let vede vlastní psychologickou poradnu na specializovanou na partnerské vztahy na www.idnes.cz
  • www.jitkadouchova.cz

5/5 - (1 vote)
5/5 - (1 vote)


Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*