×
WomanOnly

David Beckham jako symbol metrosexuála, tvrdí autor tohoto pojmu

Metrosexuál

Metrosexuál, nebo narcis? Kdo je to vlastně metrosexuál a podle čeho jej poznáme? Abychom byli schopni co nejvíce nezaujatě pochopit, co je to být metrosexuálem, měli bychom si nejprve uvědomit historickou proměnlivost maskulinního ideálu či typické maskulinity. Mít na paměti, že i styl metrosexuála se tu nevzal ze vzduchoprázdna a reaguje na určitý sociální stav a trendy, které vždy jistým způsobem zrcadlí danou dobu. Historicky by se v nejširším slova smyslu za metrosexuály dali považovat i faraóni, králové a carové.

Kdo je metrosexuál?

Metrosexuál má rád pozornost od svého okolí, a to i od neznámých lidí. Důležitý je obdiv, který jej ujišťuje o jeho dokonalém vzhledu a úspěchu, který z něj má. Pro takový typ mužů se vžil výraz narcis, ovšem neměli bychom takového muže nutně chápat jako člověka s narcistickou poruchou osobnosti. Z nepatologické perspektivy jde o člověka, který má přehnanou starost o sebe samého a o svůj vzhled.

Kdo je narcis?

Mýtus Narcise pochází již ze starověkého Řecka. V té době to byl mladík, jenž celé hodiny pozoroval svůj odraz na hladině vody. Nedlouho poté se do svého odrazu zamiloval a nemohl se od něj odtrhnout. Nakonec tak dlouho vysedával před svým odrazem na hladině vody, až do ní spadl a utopil se.

Přímým předchůdcem moderních metrosexuálů pak může být „dandy“. Dandyové byli muži z 18. století, kteří kladli specifický důraz na svůj fyzický vzhled, kultivovaný jazyk a kulturní vyžití, čímž napodobovali aristokratickou vrstvu. Výslednicí jeho zájmů pak byl především kult sebe sama. V literatuře se ikonickým prototypem takového dandyho stal román Obraz Doriana Graye.

Metrosexuál není homosexuál!

Pojem metrosexuál je novotvar, který vzniká složeninou ze slov „metropolitan“ a „heterosexual“, v překladu tedy metropolitní heterosexuál. V jeho specifické definici jej můžeme chápat jako muže 21. století, který žije městským životem v postindustriální éře kapitalistické společnosti.

S tímto výrazem přišel v roce 1994 novinář Mark Simpson, aby popsal jistý druh revoluční maskulinity: „Metrosexualita není o tom, že se muži stávají zženštilými, nebo homosexuálními. […] Je to konec sexuálního rozdělování na koupelnovou a ložnicovou roli. Je to konec sexuality, jak jsme ji dosud znali.“ V jiném článku se můžeme dočíst, že metrosexuál je muž, který se nebojí přijmout svoji ženskou stránku. Z takového pohledu můžeme metrosexuála chápat i jako emancipaci z mužských stereotypů.

David Beckham jako prototyp metrosexuála

Mark Simpson za symbol metrosexuála označil na počátku milénia Davida Beckhama. Od této doby termín pronikl ve známost k širší veřejnosti. Stalo se tak v době, kdy Beckham nafotil sérii fotografií pro časopis GQ (Gentlemen’s Quarterly – Gentlemanský čtvrtletník), zaměřující se na mužský životní styl – tedy nejen na módu a fitness, ale i jídlo, kulturu a sex. Měsíčník vychází dodnes a nejčastěji v něm stále najdeme publikované články věnující se lifestylu metrosexuálů.

Metrosexualita jako symptom doby

Podle autora pojmu se dnešní doba stala specifická svou objektivizací maskulinity. Mužům i ženám byly od nepaměti přisuzovány určité vlastnosti, pomocí nichž se pohlaví univerzalizovala. Nicméně dnes se tato objektivizace projevuje narcistním chováním a exhibicionismem. Historicky jsou muži vsazováni do rolí válečníků a budovatelů, za které odpovídaly jejich činy, oproti ženám, jež byly ztotožněny s krásou. Vzpomeňme třeba jen na to, jak většina lidí vidí maskulinitu – jako heterosexuální, nikdy však ne homosexuální; aktivní, ovšem nikdy ne pasivní; pokaždé toužící, nikoliv žádoucí. Maskulinita se vyznačuje pohledem na něco, než aby byla pozorována. To jsou přesně ty stereotypy, které právě metrosexualita porušuje, a v tomto smyslu je revoluční. Najednou mohou být i muži ti, co projevují svou smyslnost.

Jak poznat metrosexuála?

Jak už bylo řečeno, metrosexuál nejčastěji žije ve větším městě či metropoli, neboť v těchto centrech se nacházejí velké obchody s oblečením, kluby, tělocvičny, kadeřnictví a případně barber shopy. Takový muž povětšinou pochází z vyšší střední třídy. Často pracuje na pozicích, v nichž může uplatnit své estetické cítění, tedy hlavně v modelingu. Může to být i profesionální sportovec či trenér v posilovně. V dnešní době se hodně uplatňují na sociálních sítích jako influenceři, kteří propagují kosmetické produkty a svaly, jež lze získat cvičením – v neposlední řadě tak mohou na platformách jako je Instagram či Tik Tok propagovat svůj fyzický vzhled. Všechny tyto pozice jim zajišťují jednak publikum, které se na ně dívá, jednak dostatečný peněžní výdělek, který mohou směnit za konzumní život.

A jak takového metrosexuála poznáte? Jděte po ulici, a pokud se za nějakým upraveným mužem otočíte, s největší pravděpodobností bude metrosexuálem, a to právě kvůli tomu, že se na něj zadíváte.

Sexuální preference u metrosexuálů není důležitá

Jestliže byl původně metrosexuál definován jako heterosexuál, není to tak úplně pravda, neboť do této skupiny spadají oficiálně i gayové a bisexuálové. Sexuální preference není definiční natolik, jako starost o svůj zevnějšek a zájem okolních lidí, což dokazuje jeden z oslovených mužů pro gay časopis: ženatý otec dvou dětí potvrdil, že jej dělá šťastným, když může být gay ikonou, byť gay není – je rád obdivován a je mu jedno, zda ze stran mužů či žen.

Metrosexuální chování a životní styl

Muž, kterého bychom mohli označit za metrosexuála, bude mít pravděpodobně vyrýsované svaly, které bude rád ukazovat pod upnutým tričkem. V devadesátých letech bylo trendy mít svalnaté tělo ala Arnold Schwarzenegger, dnešní dny jsou poněkud střídmější, co se týče svalů. Současný metrosexuál má sice svaly a tráví spousty hodin v posilovně, ale už to není nereálný vzhled Barbara Conana či Herkula, jako spíše robustní proporce Jamese Bonda či Davida Beckhama.

Tento muž bude dobře oblečený a preferuje luxusní značky předních módních návrhářů (Armani, Ralph Lauren, Gucci či Calvin Klein). Jeho šatník je spíše minimalistický, ve střídmých barvách a vyznačuje se univerzálním oblečením pro libovolnou příležitost. Dovolenou často tráví v populárních světových metropolích – New York kvůli prvotřídním restauracím a nočním klubům; Los Angeles je pro něj atraktivní svými kasiny a hvězdami showbyznysu; Miami svými rozlehlými plážemi; Milano je naopak centrem módního průmyslu a Paříž je lákavá … no, jelikož je to prostě Paříž.

Když navštívíme metrosexuála u něho doma, nechybí u něj v baru whiskey a gin, z vín preferuje spíše bílé víno. V lednici mu nechybí perlivá voda a citrusy. Samozřejmostí je fungující žárovka v ledničce.

Sex ve městě aneb ženská metrosexualita

Mějme na paměti, že vše leží na určité škále, specifické míře, co již označíme za „metrosexuální chování“ a koho za „metrosexuála“. U obou pohlaví vždycky najdeme nějakou míru tohoto projevu, nejinak je tomu i u metrosexuality.

Mark Simpson ženskou metrosexualitu ilustruje na postavách v populárním seriálu Sex ve městě. Podle něj je ženská metrosexualita aktivní tam, kde je mužská pasivní.

Hipster, spornsexuál, nebo lumbersexuál?

Pojem metrosexuál se neustále vyvíjí. Dnes už máme takové pojmy jako je lumbersexuál, současný hipster či spornosexuál. Posledně zmíněný by se dal považovat za pokračující fenomén metrosexuála. Mezník můžeme najít v roce 2014, kdy spornsexuál převzal otěže popularity jako muž, který je ovlivněn pornografií a tudíž usiluje o status sexuálního objektu. Jak říká Mark Simpson: „aktivně sledují stav sexuálních objektů v postmetrosexuálním a stále více pornolizovaném světě.“ Nejsou to tedy pouze sportovní hvězdy, ale také hvězdy sporno. Z mužského, obdobně jako z ženského těla, se stal nástroj reklamy.

5/5 - (5 votes)
5/5 - (5 votes)


Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*