×
WomanOnly

Vlastenka Ema Destinová měla na noze vytetovaného hada, zajímala se o okultismus a zpívala lvům v klecích

Emma Destinová
Zdroj: United States Library of Congress's Prints and Photographs division under the digital ID ggbain.01207.

Ema Destinová byla pozoruhodná žena. Slavná operní zpěvačka, inteligentní a všestranně nadaná, navíc vlastenka. Patřila mezi naše významné Češky a právem na ni můžeme být hrdí. Proslavila se po celém světě a zpívala dokonce i v kleci se čtrnácti lvy v Berlíně. Jaký život měla tato pěvkyně?

Kdo byla Ema Destinová

Ema Destinová neboli Emmy Destinn se vlastním jménem jmenovala Emilie Paulina Jindřiška Kittlová a narodila se v Čechách, přesněji řečeno v Praze 26. února 1878. Svůj nesmírný talent zdědila po rodičích, už její maminka zpívala. Byla to operní pěvkyně Jindřiška Šrutová, která zemřela, když bylo Emě teprve 20 let a když se poprvé marně ucházela o angažmá v Národním divadle. Otec Emanuel byl důlní podnikatel, bohém a kulturní mecenáš. Kromě ní měli její rodiče ještě další čtyři děti.

Ema oplývala nejen prudkou inteligencí, ale i všestranným nadáním v mnoha oblastech. Malovala, později psala povídky, básně i dramata, už jako malé dítě výborně hrála na housle, studovala herectví a učila se zpívat u profesorky Marie Loewe–Destinnové (1837–1921). Právě tato žena sehrála roli v Emině výběru pozdějšího pseudonymu, zřejmě byla pro Emu velkým vzorem. Uměleckého základu i vzdělání tedy měla Ema dostatek. Přesto však byla při prvním pokusu o zahájení své umělecké dráhy v Praze odmítnuta.

Jackie Kennedy, vzlety a pády jedné z nejpopulárnějších prvních dam USA

Profesní život Emy Destinové

Ema debutovala roku 1898 v drážďanské opeře v roli Santuzzy v opeře Sedlák kavalír, kde projevila obrovský talent a ukázala svůj čistý a jedinečný soprán. A když Čechy mladičkou Emu odmítly, nevzdala se a počala svou pěveckou kariéru budovat v Berlíně, kde jí okamžitě byla nabídnuta pětiletá spolupráce v berlínské Státní opeře Pod lipami. V Berlíně se hned znovu předvedla v opeře Sedlák kavalír, o tři roky později zpívala na Wagnerovských operních slavnostech v Bayreuthu.

V roce 1904 zpívala v premiéře Leoncavallovy opery Roland z Berlína a také v německé premiéře Dalibora od Bedřicha Smetany. O dva roky později pak v opeře Salome od Richarda Strausse. Vystupovala v rolích jako byla Carmen, Valentina, Mignon, Elisabeth či Selika. Postupně se vypracovala na primadonu berlínské opery a v průběhu deseti let vystoupila až v padesáti operních rolích. Působila také v Londýně, kde v roce 1905 debutovala v Covent Garden v roli Madam Butterfly a kde zůstala až do roku 1914, poté se zde ještě vrátila i po válce v roce 1919.

Po deseti letech od prvního vstupu do Berlína pak získala angažmá v New Yorku v Metropolitní opeře. Zazpívala si například i se slavným Carusem, po jehož boku zpívala například v roce 1910 v premiéře Pucciniho opery Děvče ze zlatého Západu. V New Yorku předvedla také vynikající výkon v roli Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě, kterou jakožto českou operu chtěla v New Yorku představit. Tuto operu dirigoval Gustav Mahler a byla uvedena v němčině v překladu Maxe Broda.

Proč se Emě Národní divadlo vyhýbalo?

Zvláštní je, že ačkoli Ema byla Češka, v Praze se jí příliš uznání nedostávalo. Nejenže ji na počátku kariéry odmítli v Národním divadle, ale když znovu v roce 1900 v Praze odzpívala několik představení, až tolik ovací nesklidila. Navíc dostala v průběhu 1. světové války po svém návratu z Ameriky v roce 1916 zákaz zpívat v Národním divadle, byla obviněna ze špionáže a přepravy tajných informací. Už na hranicích ji zastavila c. k. rakouská policie, ale Ema z vážných problémů naštěstí vyvázla. Nesměla však vycestovat a byla sledována.

Tehdy se uchýlila na svůj zámeček ve Stráži nad Nežárkou, který vlastnila od roku 1914 a který se stal jejím útočištěm. O tomto politickém incidentu pojednává český film z roku 1979 Božská Ema, jejíž roli skvěle ztvárnila slovenská herečka Božidara Turzonovová.

V průběhu let 1908 Ema Destinová zpívala i v Národním a konečně sklidila úspěch. Národnímu divadlu se ale i tak osudem poněkud vyhnula, mnohem častěji v Praze vystupovala v jiných divadlech.

Věštění s kyvadlem. Jak jej vybrat a co všechno se s ním dá zjistit?

Vlastenectví Emy Destinové

Emino vlastenectví a hrdé češství Emu doprovázelo celým jejím životem. Přestože koncertovala po celém světě a pobývala často v zahraničí, na svou rodnou zem nikdy nezapomínala a i za války bojovala všemi možnými prostředky proti Rakousku. Na konci 1. světové války na české scéně při svých vystoupeních zpívala českou hymnu Kde domov můj, čímž jasně vyjadřovala národní manifest. Ráda vystupovala v Československu, zpívala česky a prosazovala národní jazyk. Po smrti byla uctívaná jako národní hrdinka a vlastenka, důkazem toho je také její portrét na české dvoutisícové bankovce od Oldřicha Kulhánka, která je v oběhu od roku 1996.

Ema Destinová a její vztahy

Ema neměla moc času na soukromý život a už vůbec ne na mateřství. Zůstala bezdětná. Byla to vášnivá žena, která v průběhu života vystřídala několik milenců, zejména významných umělců, v jejichž společnosti se pohybovala. Její celoživotní nenaplněnou láskou byl první profesionální český cyklista Jindřich Vodílek, ale mezi její milence údajně patřili například pěvec Caruso, dirigent Toscanini, klavírista Rubinstein, pěvec Dinh Gilly a řada dalších. Ve svých 45 letech se pak konečně i provdala, a to za mladého nadporučíka letectva Josefa Halsbacha. Jejich manželství však nebylo příliš šťastné.

Věštění s kyvadlem. Jak jej vybrat a co všechno se s ním dá zjistit?

Ema Destinová a její tvorba i zájmy

Ema byla rebelka, měla na noze vytetovaného hada, který údajně dosahoval až k intimním partiím a dokonce se zajímala o okultismus, což nebylo na tehdejší dobu ničím neobvyklým. Kromě zpěvu se věnovala také tvorbě a publikovala. Složila několik písní a napsala i spoustu básní, povídek, románů i článků, které publikovala v různých časopisech, například Zlaté Praze či v Národních listech. Také překládala a napsala drama Nadarmo, které bylo uvedeno svého času ve Švandově divadle.

Z básnických sbírek napsala například Květy sněhu či Der Galante Abbé, dále napsala román Dr. Casanova, Kněžna Libuše nebo Ve stínu modré růže. Údajně prý publikovala i v časopise Lumír, a to pod pseudonymem Vít Kárník. Jednalo se o prozaické příspěvky z let 1915 – 1916.

Sbírka starožitností Emy Destinové a pozůstalost

Na zámku ve Stráži se dochovaly různé Eminy suvenýry z cest i starožitnosti. Na tomto zámečku ji v roce 1925 navštívil i prezident T. G. Masaryk. Bohužel spoustu cenností padlo na vyrovnání dluhů Emy a jejího manžela, ale některé starožitnosti a nábytek lze dnes vidět v muzeu v Jindřichově Hradci, kde se nachází třeba zařízení ložnice, nábytek z loveckého pokoje, nějaké nádobí, fotografie, písemné pozůstalosti a divadelní rekvizity.

Mnohé předměty, šperky, literární díla, desky, korespondence, fotografie a divadelní kostýmy jsou uloženy v Národním muzeu a v Knihovně Národního muzea. Ema Destinová také sbírala předměty z napoleonské doby, neboť byla velkou ctitelkou Napoleona, proto také měla na svém zámečku vybudován celý napoleonský pokoj.

Smrt slavné pěvkyně Emy Destinové

Ema byla v pozdějším věku obézní a méně pohyblivá. Uchýlila se na svůj zámeček ve Stráži, sbírala starožitnosti, zpívala méně a spíše zpěv vyučovala. V roce 1930 absolvovala operaci očí a následně prodělala mozkovou mrtvici, na níž zemřela. Bylo jí teprve 51 let. Na Vyšehrad se s ní přišlo rozloučit velké množství lidí a Emě se posmrtně dostalo mnohých ocenění, poct a vyznamenání.

Jak se Vám líbil tento článek?


1 Komentář Vlastenka Ema Destinová měla na noze vytetovaného hada, zajímala se o okultismus a zpívala lvům v klecích

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*