Lucie Musialová pracovala patnáct let v bankovnictví. Pomáhala firmám růst finančně, nastavovala úvěry, řešila rozvoj i krizové scénáře. Dnes se švédskou značkou Vidamic Ergonomics pomáhá firmám řešit jiný problém, aby jejich lidé neodcházeli z kanceláří s bolestí zad a vraceli se do nich rádi.
Její kariérní změna nezačala podnikatelským plánem. Začala bolestí.
Úspěšná kariéra. A tělo, které přestalo spolupracovat
Po vysoké škole nastoupila do banky a zůstala tam patnáct let. Její role byla obchodní. Starala se o firemní klientelu od menších podnikatelů až po velké holdingy. Bavilo ji hledat řešení, nastavovat financování, vidět firmy růst. „Formovalo mě to. Potkávala jsem lidi z výroby i z vedení společností. Viděla jsem jejich úspěchy i pády,“ vzpomíná dnes Musialová.
Jenže postupně přišla vyčerpanost. Ne z práce samotné, ale z prostředí, ve kterém ji vykonávala. Dlouhé hodiny vsedě, minimum denního světla, stres, který nekončil odchodem z kanceláře.
Objevily se bolesti zad, napětí v krční páteři, extrémní únava a bolest hlavy. „Cvičila jsem každý den. Sport byl moje jistota. Přesto jsem byla vysílená . Ne tím příjemným pocitem po tréninku, ale hlubokým vyčerpáním, které se usadí v těle,“ popisuje Lucie.
Zpočátku přidala ještě víc pohybu. Jako dlouholetá cvičitelka, která rozumí anatomii i souvislostem v těle se snažila kompenzovat dlouhé sezení večerními tréninky. Zkoušela upravit stravu, kterou se roky zabývá, i různé doplňky. Přesto se stav nelepšil. Když se přidaly potíže se spánkem a energie dál mizela, rozhodla se situaci řešit s lékaři.
Verdikt byl překvapivě jednoduchý: dlouhodobé přetížení ze sezení. „Řekli mi, že mě ničí způsob, jak pracuji. Osm hodin denně v tenzi prostě večerní cvičení a další nespraví,“ vzpomíná Lucie.
V tu chvíli si začala počítat jinou rovnici než dřív. Kolik energie věnuje práci a kolik následně opravě těla. Kolik času stráví u fyzioterapeuta a kolik let je ochotná takhle pokračovat. Posledního půl roku v bance už věděla, že změna přijde. Ne proto, že by neměla ráda svůj tým. „Byl to skvělý kolektiv. Ale ani ten nejlepší tým vám nenahradí zdraví,“ říká otevřeně.
Hledání řešení a nečekaný inzerát
Lucie nehledala nový byznysový trend. Hledala řešení pro sebe. Začala studovat možnosti, jak do pracovního dne vrátit energii. A narazila na ergonomii, oblast, která v Česku existuje, ale často jen formálně. Audit, doporučení, katalog produktů. Málokdy skutečná změna návyků.
„Uvědomila jsem si, že sedíme všichni. Děti od školy, dospělí v práci. A tělo na to není adaptované. Přetížení bederní páteře, zkrácené kyčle, karpální tunely, tenisové lokty, migrény. Návštěva fyzioterapeuta je dnes téměř standard,“ vysvětluje Lucie Musialová.
Během výpovědní lhůty narazila na inzerát švédské rodinné společnosti Ramqvist, která hledala partnera pro český trh. Jedna z jejich divizí, Vidamic Ergonomics, se věnovala zdravému pracovnímu prostředí a celá fima konceptu „HAPPY WORKDAY!“, tedy dni, kdy práce dodává energii a lidé odcházejí domů s lehkostí.
„Zaujalo mě, že to není firma, která vznikla včera. Má historii od 70. let, rodinné vedení, vlastní vývoj i patenty. A že nehledají jen distributora, ale někoho, kdo bude značku žít,“ doplňuje nadšeně Lucie.
Najednou do sebe začaly zapadat dvě linie jejího života. Bankovní zkušenost s firmami a osobní zkušenost s tím, co dlouhodobé sezení dokáže způsobit a jak může pomoci i ostatním. Cítila v tom hluboký smysl.
Obchodník, který hledal víc než jen další produkt
Lucie oslovila Romana Šestáka, zkušeného obchodníka, zkušeného obchodníka, který se přes dvacet let pohyboval na evropských trzích a zastupoval zahraniční značky. I on byl ve fázi, kdy hledal nový směr. „Každý dnes dokáže dovézt levný produkt z Číny a podbízet ceny. Zákazníky často zajímá jen sleva. Přestalo mi to dávat radost,“ vzpomíná Šesták.
Když mu Lucie ukázala inzerát pro švédskou společnost, zaujala ho kombinace kvality, dlouhodobosti a hodnotového přístupu. Následovala online jednání a cesta do Švédska.
A tam překvapení. Nešlo jen o obchodní schůzku. Lucie s Romanem procházeli dlouho výběrovým procesem, aniž by to tušili. „My jsme vlastně ani nevěděli, že jsme ve výběrovém řízení,“ směje se dnes Lucie Musialová.
Nakonec dostali nabídku zastupovat značku Vidamic Ergonomics pro Českou Republiku a začali budovat firmu. „Řekli nám, že nehledají jen distributora. Hledají někoho, kdo vezme značku jako své dítě a bude za ní stát,“ dodává podnikatelka.

Zleva: Lucie Musialová a Roman Šesták z Vidamic Ergonomics, Foto: Nikola Gabajová
Ergonomie není jen židle, je to celý systém
V Česku se ergonomie často redukuje na židli a polohovací stůl. Vidamic jde jinou cestou. Lucie s Romanem vozí do firem vybrané produkty. Z více než dvou set položek vybrali sedmnáct, které sami ve Švédsku otestovali. Nastavují pracovní místo přímo konkrétnímu člověku. Ukazují, jak má sedět, kde mít monitor, jak pracovat s myší, nebo nastaví speciální osvětlení respektující biorytmus.
„Spousta lidí zjistí, že stačí přidat jednoduché ergonomické pomůcky nebo lepší osvětlení a bolest zmizí bez velkých investic a s okamžitým dopadem, jen nikdy neměli možnost si to vyzkoušet,“ vysvětluje Musialová.
Jejich služba není jen prodej ergonomických produktů, je to edukace na místě spojená s řešením konkrétních problémů a otevření možností, o kterých ani mnohdy firmy neví, že existují. Zaměstnanci si vše vyzkouší a zažijí rozdíl. Zákazník tedy neobjenává “naslepo”, ale vybírá si s jistotou. „Výhodou je kompatibilita celého systému. Produkty jsou navržené tak, aby spolu fungovaly. Nevzniká tak skládanka od různých dodavatelů, ale jeden koncept,” doplňuje Roman.
Investice, která se vrací
Pro firmy je argument jednoduchý. Zdravý zaměstnanec je výkonnější zaměstnanec. Bolesti zad, hlavy, následná chronická únava, absence, odchody na home office a nižší produktivita stojí společnosti peníze.
„Po covidu mají firmy problém dostat lidi zpět do kanceláří. Pokud jim ale nabídnou prostředí, kde se cítí skutečně dobře, je to silný argument. Ergonomie navíc není jen kancelářská záležitost. Řadu produktů lze využít i doma. Trend hybridní práce tomu nahrává,” uzavírá Lucie Musialová.