Dana (53): Teprve po padesátce jsem začala mít čas si plnit sny

Dana je dětská zdravotní sestřička, která celý svůj život obětovala druhým. S manželem má dvě odrostlé děti a teprve před rokem, když mladší syn odešel z domu, si dovolila začít si plnit své sny. Bohužel však bez manžela, ten totiž pro její výstřelky, jak tomu říká, nemá žádné pochopení…

Pořád se něco dělo…

Hned po zdravce jsem nastoupila do nemocnice na dětské oddělení. Když jsem pak poznala Mirka a vzali jsme se, začala jsem hledat klidnější místo v ordinaci dětského lékaře. To se mi splnilo až po mateřské a zůstala jsem tam s přestávkami dodnes. Po prvním dítěti brzy následovalo druhé, navíc starší dcera bývala často nemocná a vyžadovala hodně péče. Do toho jsme stavěli dům. Starostí bylo nad hlavu. Když děti nastoupily do školky, vážně onemocněla manželova maminka, která s námi bydlela, takže pro mě to znamenalo, že se o ni budu starat. Krátce po její smrti pak dostal můj táta infarkt a po dalších dvou letech jsem zjistila, že jsem potřetí těhotná.

Třetí těhotenství ale vůbec neprobíhalo dobře a o dítě jsem přišla. Dlouho mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala. Začala jsem tehdy chodit každé ráno běhat, abych si pročistila hlavu. Postupně jsem se tak dostala do velmi dobré kondice. Toužila jsem po tom chodit na hory, konečně si něco užít a věnovat se sama sobě. Bohužel na to stále nějak nebyl čas. Dům byl dostavěný a děti rostly jako z vody, ale šetřili jsme každou korunu a na žádné dovolené jsme nejezdili. Stále jsem měla pocit, že žiju pro druhé. Ale byla jsem vděčná za svůj život a postarala jsem se o všechno, o co bylo třeba. Moje maminka po smrti táty trpěla depresemi a záchvaty paniky. Byla jsem u ní každý den a starala jsem se o ni. Stále mě někdo potřeboval a brala jsem to jako své životní poslání. Stejně oddaně jsem se věnovala dětem v ordinaci.

Katka (43): Teprve po čtyřicítce jsem poznala orgasmus

Ve čtyřiceti jsem se stala babičkou, o dítě jsem pečovala jako o své

Když bylo dceři osmnáct, otěhotněla. Její přítel bral drogy, takže se s ním velice brzy rozešla a na dítě zůstala sama. Pro mě to znamenalo postarat se, aby mohla odmaturovat. I když se kvůli dítěti nechtěla pouštět do dalšího studia, s manželem jsme jí radili, aby šla klidně ještě na vysokou školu, že se o svého vnuka postaráme. A tak se i stalo.

V praxi to ale znamenalo, že jsem se o malého Kubíka starala já. Manžel měl dost práce kolem domu a v garáži si vybudoval dílnu na opravu notebooků, počítačů a elektrospotřebičů. Ráno jsem obstarala Kubíka, dala si rychlou sprchu a se spícím Kubou v kočárku utíkala do práce. A zatímco spal na terase vilky, v níž byla ordinace, dělala jsem odběry, asistovala doktorce a uklidňovala křičící děti. Místo přestávky jsem přebalovala a krmila, cestou domů jsem se stavila na nákup mámě, poklidit a nachystat jí oběd, protože za ty roky už sama nezvládala téměř nic.

Odpoledne mě pak doma čekala domácnost a další péče o Kubíka. A když chtěl manžel po mně teplou večeři, i když jsem zuřila, tak jsem mu ji občas dala. Samozřejmě to takhle nešlo dlouho, proto jsem z práce odešla na další rodičovskou dovolenou, a po ní jsem se tam vrátila.

Aspoň víkendy jsem chtěla mít pro sebe

Alespoň víkendy jsem však chtěla mít pro sebe a když byla dcera doma, o malého se starala sama. Doufala jsem, že manžel se mnou aspoň některou sobotu pojede na výlet, abych se trochu odreagovala, ale pravidelně mě posílal do háje s tím, že má v dílně plno práce. Každou sobotu jsem chodila sama na hory. Neděle pro mě představovala celodenní vaření a pečení pro celou rodinu. Odpoledne pak dcera odjížděla na koleje, takže pro mě to opět znamenalo převzít péči o Kubíka.

Trochu jsem si vyčítala, že jsem zanedbávala našeho syna Honzu, kterému v té době bylo sedmnáct. O tom, jak trávil svůj volný čas mimo domov, jsem neměla ani ponětí. Po maturitě pak na vysokou nechtěl a přidal se k jedné firmě, která spravovala sítě. Do toho občas pomáhal tátovi v dílně. Dcera úspěšně odmaturovala a vystudovala vysokou, Kubík začal chodit do školky a já znovu do práce.

Když Kubík nastupoval do první třídy, dcera byla zamilovaná, vdaná a podruhé těhotná. Bydleli v novém domku jejího manžela. Bylo mi po Kubovi smutno, přece jen jsem ho vychovávala jako vlastního, ale neměli jsme to k nim daleko. I Honza si našel přítelkyni a po čase si společně pronajali byt.

Najednou mi bylo padesát a nikdo už mě nepotřeboval

Najednou mi bylo přes padesát. Měla jsem pocit, že mi život nějak protekl mezi prsty. A nikdo už mě nepotřeboval. Děti byly z domu, máma už taky nebyla, manžel se zavíral v dílně a já najednou měla spoustu času pro sebe. Nejprve jsem to všechno hodně těžce nesla. Ale pak jsem si uvědomila, že mám opravdu všechen čas světa. A jen a jen pro sebe! Konečně! Najednou jsem toho chtěla ještě hodně zažít, nenechat si to utéct! Už mi nestačilo chodit každou sobotu na hory, chtěla jsem jet někam na dovolenou, více cestovat, užít si vyhlídkový let letadlem, koupit si pořádné kolo, začít malovat, zajít si do divadla nebo někam do klubu zatancovat. Vždyť přece nejsem ještě tak stará, říkala jsem si!

Syndrom opuštěného hnízda. Proč mnohá manželství po odchodu dětí procházejí krizí?

Bohužel jsem se nesetkala s pochopením od manžela. Odmítal cokoli se mnou podnikat. „Zase ty tvoje výstřelky? Běž sama,“ odbýval mě. Zavíral se v dílně a říkal, že nemá čas. Že se mu nechce a že je už na to starý. Chápala jsem, že je o osm let starší než já, ale ani on nebyl v nejhorší kondici a přišlo mi škoda, že když už konečně máme po letech s manželem na sebe čas a děti jsou z domu, tak to všechno krásné musím absolvovat sama. Přišlo mi to hodně líto a obrečela jsem to.

Ale uvědomila jsem si, jak je všechno strašně pomíjivé a řekla jsem si, že se teď budu více věnovat sama sobě a začnu si konečně plnit sny. A pak se prostě uvidí, třeba se manžel časem přidá, anebo…. se najde někdo jiný, kdo se mnou rád něco podnikne…

Poznámka redakce: jména v příběhu byla na požádání změněná.