Hormon lásky oxytocin se netýká jen mateřství. V jakých situacích nás ovlivňuje?

Oxytocin je všeobecně známý především jako „hormon lásky“. Úzce totiž souvisí s jakýmikoli mezilidskými interakcemi – od náhodných setkání s neznámými lidmi, přes milenecké vztahy až po mateřství. Mnoho lidí však překvapí, v čem všem má prsty oxytocin. K čemu vlastně tento hormon slouží? A jak jej naplno využít v náš prospěch pro lepší náladu a kvalitnější život?

Oxytocin nám pomáhá přežít a rozmnožovat se

Ačkoli dnes žijeme ve vysoce civilizované společnosti, náš mozek se od pravěku příliš nezměnil. Pořád mu jde totiž o dvě základní věci – o naše přežití a reprodukci. A hormon oxytocin je přitom jedním z jeho nejmocnějších nástrojů. Jelikož jsme tvorové společenští, mozek nás odměňuje oxytocinem při každé interakci s našimi blízkými. Způsobuje dobrý pocit vůči druhé osobě, důvěru i pocit sounáležitosti. Ve skupině totiž máme větší šance na přežití, než máme jako jednotlivci. Tím se nijak nelišíme od našich pradávných předků, ani od ostatních savců. I u nich působí oxytocin a motivuje je k tomu, aby žili ve smečkách, stádech a tlupách.

Díky oxytocinu nechceme být sami, chceme někam patřit

V takové tlupě opic se však nežije zrovna snadno. Často dochází ke konfliktům a rozepřím. Kdyby však nějaká opice po jednom konfliktu hned odešla z tlupy, velice by se snížily její šance na přežití a brzy by ji nejspíš ulovil nějaký predátor. Proto se například opice často navzájem obírají od parazitů, čímž budují sociální vazby ve skupině. I pouhý dotek může vyvolat příliv oxytocinu a zvýší se důvěra mezi jednotlivými členy tlupy. Je to poměrně jednoduché – blízkost skupiny vyvolává dobrý pocit, osamocení špatný pocit. Život člověka je však přece jen mnohem komplikovanější než život opic, a má v souvislosti s oxytocinem mnoho zvláštností. Jak je tomu tedy u člověka?

Oxytocin zpříjemňuje drsný příchod na svět

S pořádnou dávkou oxytocinu se setkáváme už v prvních chvílích našeho života, tedy při porodu. Náš mozek nám tím usnadňuje poněkud drsný příchod na tento svět. A tím to nekončí. Následné kontaktování dítěte s matkou i ostatními příbuznými vyvolává další přísun oxytocinu, a tedy i upevňování rodinných vazeb. Dítě si skrze oxytocin vytváří důvěru k rodičům, a od té doby nás mozek motivuje k družnému chování po celý život. Pokud se však dítěti nedostává dostatek pozornosti, je zanedbávané, nebo dokonce zneužívané, může to mít fatální důsledky pro jeho zdravý vývoj a způsobí to u něj závažné psychické poruchy. Podlomená důvěra v ostatní lidi se pak už jen velmi komplikovaně buduje znovu. To už jsou však krajní případy.

Oxytocin, přezdívaný jako „hormon lásky“, si často spojujeme právě s těmi, které milujeme. Už pouhé držení se za ruku produkuje v mozku určité množství oxytocinu. Náš mozek však funguje poněkud zvláštním způsobem. To, co už máme, to považuje za samozřejmé a chce čím dál víc. Brzy už mu přestane stačit pouhá přítomnost a bytí s druhým člověkem. Jak už bylo uvedeno, náš mozek nás biologicky motivuje i k reprodukci – právě proto nás největší dávka oxytocinu zaplaví právě při sexu a obzvláště během samotného orgasmu. A podle mnoha vědeckých studií nás dokonce hormon oxytocin přirozeně vede i k monogamii.

Oxytocin je však vyplavován například i při samostatné masturbaci. Ostatně je prokázáno, že masturbace přináší mnoho benefitů a oxytocin je hlavním z nich.

Oxytocin na stadionu i na pracovišti

Kromě „záležitostí lásky“ je oxytocin produkován i při mnoha jiných příležitostech. Především je to cokoliv skupinového a může jít přitom i o skutečně velký anonymní dav – například na koncertě, na sportovním stadionu, nebo třeba na demonstraci. I kdybychom na takových událostech neznali jediného člověka, bude nás tato událost naplňovat množstvím oxytocinu. Všichni v davu totiž cítí sounáležitost, ať už jsou na stejné emoční vlně při hudebním vystoupení, fandí stejnému týmu, nebo společně vyjadřují svou politickou nespokojenost.

Oxytocin působí samozřejmě i na pracovišti při interakci s našimi kolegyněmi a kolegy. I díky němu neopustíme své zaměstnání po každé malicherné neshodě. Ale i takové skupiny, jako je třeba gang nebo mafie, drží pospolu i díky oxytocinu. I tyto skupiny jsou založeny na vzájemném pocitu síly a pospolitosti, ačkoliv tato pospolitost bývá poněkud křehká a nemívá dlouhého trvání. Není zkrátka důvěra jako důvěra. Občas je lepší riskovat osamocení, odchod z práce nebo třeba i ukončení toxického vztahu s partnerem, pokud negativa převažují nad pozitivy, i když nám v tom oxytocin podvědomě brání.

Oxytocin v digitální éře

Je zajímavé, že nám mozek neprodukuje oxytocin jen při živém lidském kontaktu. Samostatnou kapitolou jsou domácí zvířata. Takový pes nikdy nezradí naši důvěru a je naším stálým společníkem. Zvířecí přátelé jsou pro nás stálým zdrojem oxytocinu a mohou významným podílem přispět k dlouhodobé dobré náladě.

Další zvláštní kapitolou je pak internet, zvlášť v dnešní době, kdy jsou běžné kontakty omezeny a nemůžeme se setkávat v restauracích, hospodách ani na různých společenských událostech. I proto si dnes mnoho lidí vynahrazuje pocit sounáležitosti a důvěry právě na internetu. Může jít například o nějaké fórum, kde i zcela cizí anonymní lidé ocení naše rady k nějakému tématu, nebo třeba chat s člověkem, kterého jsme dosud neviděli naživo.

To vše může stimulovat dobré pocity bez toho, abychom se museli potýkat s komplikovaností lidských vazeb. Jak všichni víme, důvěra k nějakému člověku se většinou nebuduje snadno – je to dlouhá cesta, která si žádá poměrně velkou psychickou investici. Díky internetu však můžeme mít přísun oxytocinu kdykoli doslova na pár kliknutí. Bohužel (nebo naštěstí, podle toho, jak se na to budeme dívat), tyto umělé interakce nevyvolávají tolik oxytocinu, jako skutečný lidský kontakt. Nemělo by tedy zůstat jen u nich.