Makrobiotický způsob stravování spoustu lidí vyděsí již svým názvem. Málokdo ale ví, že podobný způsob stravování se dá najít již u našich předků, kteří spoustu pravidel makrobiotiky nevědomky praktikovali. Například to, že konzumovali převážně potraviny běžně dostupné v jejich klimatickém pásmu a také v období, kdy přirozeně rostly na poli nebo v zahradách.
Jejich potrava byla chudá na bílý rafinovaný cukr, který nahrazovali přírodními sladidly (např. sušeným rozemletým ovocem, tzv. pracharandou) a naopak bohatá na celá obilná zrna (pšenici, pohanku, jáhly, oves, žito, ječmen). Maso bylo sváteční pokrm, naopak luštěniny téměř v každodenním jídelníčku. Bílá mouka se používala do svátečních koláčů, kterých bylo pomálu a z celozrnné hrubě mleté se pekl chleba. Pili čistou vodu a čaje z bylin, které jsou dnes již dávno zapomenuté a kávu jim nahradily nápoje z pražených mletých zrn (odtud také žitovka).
Proč zařadit ječmen na jídelníček a k čemu je zelený ječmen?
V době po revoluci, kdy se k nám výživový směr makrobiotika a s ním spojené energetické léčení dostali z východních zemí, nebyly běžně dostupné potraviny jako tofu a tempeh sojové sýry, klasicky fermentované sojové omáčky, čaj bancha, mořské řasy a další. Nyní je život makrobiotiků jednodušší, k zakoupení je plno publikací o makrobiotice i makrobiotických receptech, pulty zdravých výživ překypují různým zbožím. A striktní pravidla makrobiotiky podle Michia Kuschiho se uvolnily v benevolentnější západní formu.
Základ makrobiotického jídelníčku tvoří celá obilná zrna: v létě 30-40%, v zimě 50%. Luštěniny a řasy (mořské a sladkovodní) zařazujeme do jídelníčku v létě 5-15%, v zimě 5-10%. Zelenina tepelně zpracovaná tvoří v létě 15-20% a v zimě 20-25% jídelníčku. Zeleninové saláty a kvašená zelenina (dlouhodobě kvašená a krátkodobě – tzv. pickles) zabírá v létě 10-15% a v zimním období 5%. Do zbylých sta procent do stravy doplníme ještě ovoce (v létě si můžeme několikrát týdně dopřát ovoce, které právě dozrává v místním zeměpisném pásmu), naopak v zimě volíme raději ovoce sušené a v menší míře. Maso (ryby, výjimečně drůbež) a vajíčka patří v zimním období na stůl jedenkrát týdně, v létě naopak jedenkrát měsíčně.
Tempeh obsahuje vitamin B12 a další prospěšné látky. Víte, jak ho připravit?
Tolik zjednodušeně k makrobiotickému talíři. Talíři proto, že v takovém poměru, bychom měli v každém jídle naleznout všechny výše zmíněné potraviny. Takhle striktní jídelníček by asi málokdo dokázal z různých důvodů dodržovat. A tak stačí, když si takový makrobiotický talíř naservírujete jednou denně.
Poměr jednotlivých surovin je dán ročním obdobím, ve kterém se zrovna nacházíme. Makrobiotika se snaží vyrovnat energie Země a energie člověka, tak aby byly stále v rovnováze. A to lze právě potravinami (např. maso je hodně JANG, proto je typické pro zimu, která je energeticky JIN; naopak ovoce hodně JIN, a tak si jej dopřáváme hlavně v létě, které je energeticky JANG). Celá obilná zrna jsou vždy jen mírně JANG nebo JIN, proto jsou hlavní součástí jídelníčku.
A toto už je příklad zimního makrobiotického jídelníčku, který si může každý dle svých možností a chutí upravit:
Snídaně: obilná kaše (jáhlová, rýžová, ovesná, pohanková), zeleninový salát nebo kvašená zelenina; obilná káva.
Svačina: směs opražených oříšků nebo semínek.
Oběd: zeleninová polévka s mořskou řasou, pečená dýně hokaido s nádivkou z jáhel a tempehu, salát, čaj bancha.
Svačina: sušené ovoce.
Večeře: kroupy s ovsem a fazolemi, fritovaná zelenina, strouhaná ředkev se zázvorem, čaj bancha.
Přechod na makrobiotický jídelníček má být pozvolný, tak aby měl organizmus dostatek času všechny změny vstřebat. A kdyby se vám to náhodou zdálo vše naráz moc složité, zkuste do jídelníčku zařadit jen některé z řady makrobiotických receptů. Uvidíte, že na svém těle pocítíte pozitivní změny, které zdravější způsob stravování přináší.
