2 fotky 
Mezinárodní den žen (MDŽ), který jsme byli zvyklí v době socialismu slavit vždy 8. března za velké slávy a množství karafiátů pro soudružky, se přestal demonstrativně brát vážně jakmile padla komunistická vláda. Byl pak považován za přežitek komunismu a v dalších dobách se spíše preferoval apolitický Den matek (9. května). Později se ale o MDŽ opět začal projevovat zájem, především v souvislosti s informacemi, že jeho původ nemá s komunismem pranic společného. Jaká je tedy historie tohoto svátku a co všechno o něm víme? Budete letos doma slavit MDŽ?
MDŽ je hlavně feministický svátek
MDŽ není komunistický svátek, který by se slavil proto, aby soudružka dostala karafiát a byla poctěna za všechno čím přispěla k rozkvětu socialistického státu. Souvisí s feministickým hnutím, které gradovalo od druhé poloviny 19. století v Americe. Tehdy šlo ženám o to, aby měly stejná práva jako muži. Aby mohly volit a aby měly lepší pracovní podmínky. Ženy dřely celé dny v továrnách v příšerných podmínkách za mizerný plat a chodily domů až večer. Kdo se mezitím staral o jejich děti a o domácnost? Toť otázka! Starší děti totiž dřely v továrnách úplně stejně jako ony.
Protestující ženy začaly vytvářet spolky a stávkovat. Vytvářely organizace a socialistická hnutí, která spolu s bojem za práva žen usilovala i celkově o zlepšení podmínek všech dělníků v továrnách. Na jaře roku 1908 tak vyrazily tisíce amerických žen do ulic a začaly stávkovat. Stávka trvala 13 týdnů. Zabralo to a ženy nakonec postupně dosáhly zlepšení své situace.
Mezinárodní den žen. Oslavte ženský svátek s 8 vybranými filmy
Odkdy se slaví MDŽ?
V roce 1909, po oné pověstné velké stávce, byl ustanoven Národní den žen v USA. Každoročně ženy vyrážely do ulic a nadále bojovaly za svá práva, a to vždy poslední únorovou neděli. Německá socialistka Klára Zetkinová rovněž prosadila pořádání mezinárodního svátku, a sice na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu roku 1910. V roce 1911 stávkovali také muži – milióny mužů a žen v mnoha evropských státech. Svátek se tak poprvé slavil i V Německu, Rakousku-Uhersku, Dánsku a Švýcarsku. Hlavním cílem bylo volební právo žen. Takto se Národní den žen oslavoval prostřednictvím demonstrací za práva žen až do roku 1913.
Pak již následoval náš známý Mezinárodní den žen, který se začal slavit 8. března. Oficiálně byl uznán OSN od roku 1975. Měl být připomínkou jedné neúspěšné stávky švadlen pracujících v textilní továrně v New Yorku, která se konala 8. března roku 1857 – a dalších mnohých stávek a demonstrací, které po něm následovaly.
Tragédie v roce 1911 – velký požár textilky
Zlomový rok 1911 přinesl i jednu velkou tragédii. 25. března 1911 začala hořet horní patra textilní továrny Triangle Factory, ve které pracovalo přes 600 lidí, většinově žen. Jednalo se o přistěhovalé Evropanky ve věku 16 až 23 let, které pracovaly s vysoce hořlavým materiálem 14 hodin denně jen s malými přestávkami. V hale se mohlo kouřit, což ženy povzbuzovalo, navíc se tam svítilo otevřenými plynovými hořáky. Protipožární ochrana tehdy neexistovala. Nemohlo to tedy dopadnout jinak než tragicky…
Požár vznikl v 8. patře před koncem pracovní doby. Ženy z nejvyšších pater utekly na střechu, odkud přelezly na střechu sousedního domu. Spousta žen ale zůstala odříznuta od veškeré pomoci a možnosti úniku nebyly žádné, jedny východové dveře byly zamčené a schodiště vedoucí ke druhým dveřím již hořelo. I když hasiči přijeli záhy, jejich žebříky sahaly jen po 6. patro budovy. Zoufalé ženy tak uhořely v plamenech, nebo se zabily výskokem z 9. patra dolů. Některé z nich se podařilo chytit do plachet, ale i tak se počet obětí tohoto tragického požáru vyšplhal na 146.
Po požáru se soudně řešilo, kdo za neštěstí může a majitelé továrny se museli zodpovídat. Rodiny obětí dostaly také finanční odškodné – 75 dolarů za každou oběť požáru. Díky této tragédii se nutně musely změnit jak pracovní podmínky, tak bylo potřeba důsledně dbát na protipožární ochranu. Pracovní podmínky a zajištění bezpečnosti práce se začalo kontrolovat po celé Americe a udělovaly se i pokuty.
Dělá testosteron u žen z křehkých bytostí mužatky? Co způsobuje a v čem může ženám prospět
Ženské hnutí v carském Rusku
Ženy stávkovaly i v Rusku. Poprvé byla větší stávka v roce 1913, později v roce 1917 za 1. světové války. Petrohradské ženy stávkovaly v ulicích a chtěly “chléb” a “mír”. Den jejich protestu odpovídal 8. březnu našeho kalendáře – u nich to bylo 23. února. Nakonec byl pod událostmi únorové revoluce car Mikuláš II. donucen odstoupit, později byl zavražděn i s celou svojí rodinou bolševiky. I když k prvním zákonům prozatímní vlády vlády po svržení cara patřilo volební právo pro ženy i muže, v Rusku byla nakonec nastolena bolševická diktatura.
Volební právo pro ženy a jeho stručná historie
Jedním u požadavků stávkujících žen bylo dosažení volebního práva. Před rokem 1900 směly ženy volit pouze na Novém Zélandu a Pitcairnových ostrovech v Tichém oceánu. Nový Zéland jako první přiznal ženám právo volit v roce 1893, po něm i Austrálie. Mezi prvními evropskými státy, které umožňovaly ženám volit, byly Finsko, Dánsko a Norsko. V mnoha dalších zemích to bylo až po skončení 1. světové války v roce 1918, a to ještě pouze částečně, například ve Velké Británii.
Další země přiznávají ženám volební právo až po skončení 2. světové války v roce 1945. Jsou jimi Itálie, Francie a Japonsko. V Argentině se o volební právo žen zasloužila Eva Perónová.
U nás mohly ženy volit od roku 1919. O prosazení volebního práva u nás nejvíce bojovaly například Alice Masaryková a Františka Plamínková. Poslední zemí na světě, která ženám přiznala volební právo, byla Saúdská Arábie, a to až v roce 2015!
Slavit Mezinárodní den žen 8. března tedy určitě má smysl už proto, abychom zavzpomínali a uctili památku všech utlačovaných a statečných žen z minulosti a dali najevo svým milovaným ženám, co pro nás znamenají. Nemusíme si svátek ošklivit jeho zpolitizováním v době socialismu, přece jen se socialistickými snahami o to, aby si lidé byli ve všem rovni, svátek souvisel. Je to však ale především svátek, který vyjadřuje boj za rovná práva bez ohledu na politickou příslušnost k nějaké straně.
