×
WomanOnly

Rozhovor s nutriční terapeutkou Pavlou Janovskou. Už 10 leté děti mají cévy obalené tukem

Nutriční terapeutka Pavla Janovská

“Chci ukázat všem, že zdravě znamená i chutně,” říká Pavla Janovská, která je nejen krásná beskydská hospodská, ale i nutriční terapeutka. Letos vydala svou první kuchařku Zhubněte jídlem a svou váhu si držte napořád. Povídaly jsme si spolu o zdravém stravování, veganství, hubnutí a sportu.

Letos jste vydala svou první knihu – kuchařku. Co vás motivovalo a jak je kniha zaměřená?

Kniha je pomůckou k vaření a byla určena především mým klientům, kteří pod mým dozorem redukují váhu. Nakonec mám obrovskou radost, že zaujala i širokou veřejnost a inspirovala mnohé k vaření při touze zhubnout. Je nagramážovaná k redukci váhy a určená ženám středního věku se středně náročnými fyzickými aktivitami.

A co ty nádherné fotografie ke knize, dělala jste je sama?

Pavla Janovská Kuchařka

Fotím velmi ráda a díky kuchařce jsem se ve focení dost posunula. Nikdy bych nevěřila, že mi postačí můj mobil. Rezervy ještě mám, chybí mi dostatečně osvětlený ateliér kuchyně, kde by vše bylo snadnější. Mnoho fotografií vzniklo nyní v létě na zahradě, kde jsem byla spokojená s osvětlením. Uvnitř už byl problém. Kuchařku mi vydalo nakladatelství Dona. Byla to ta nejlepší zkušenost a spolupráce, která mě potkala.

O vás je také známo, že vlastníte restauraci. Vaříte v ní sama? Jak zvládáte skloubit obě práce dohromady?

Restauraci mám se svou sestrou od roku 1997. Je to srdcovka. Výživě se věnuji již 8 let, od kurzu poradenství ve výživě, přes studium nutričního terapeuta až po úspěšné zakončení specializačního vzdělávání na NCO NZO v Brně. Stále sleduji novinky ze světa výzkumu. Ty mě utvrzují v tom, že středomořská (racionální) strava je nejlepší cestou ke zdraví, současně i prevencí proti dnešním kardiovaskulárním onemocněním – a nakonec i cestou ke štíhlé linii.

V restauraci ale nevařím. Pokud jsem měla směnu (nyní máme restauraci zavřenou), většinou jsem působila za barem. Co se mi ovšem podařilo prosadit z hlediska nutriční terapie, bylo zavedení FIT menu k naší obědové nabídce pokrmů. V průběhu roku jsme už dvakrát vařili krabičkovou stravu, která splňovala zásady redukční diety. Kdo neuměl vařit či nechtěl, mohl toho využít. Měli jsme mnoho krásných ohlasů. Nyní je situace v gastronomii likvidační. Nevíme, co bude. Je smutné, že mnoho lidí přijde takto o práci.

Jaká byla vaše vlastní cesta ke zdravému životnímu stylu?

Přibližně před 15 lety jsem měla 72 kg a je to i zdokumentováno fotografiemi. Díky tomu jsem mnohé inspirovala ke změně. Nikdy jsem konkrétní fotografii, která toto dokládá zveřejňovat nechtěla, ale nakonec mi přišlo mnoho zpráv, které uváděly, že to pro spoustu lidí s nadváhou bylo impulsem k tomu, aby se sebou začali něco dělat. Stravu jsem dlouho neřešila. V té době, a dlouho potom, jsem si nepřipouštěla žádný problém s váhou a ani to, že si už kupuji velikost XL. A to mě dodnes děsí. To neuvědomování si skutečného stavu hmotnosti. Věřím, že takto jako jsem to měla já, to má i většina jiných. Jsou spokojení se svou váhou a dokonce ani nemoc spojená s obezitou jim není dostatečnou odpovědí na fakt, že je nutné změnit stravovací návyky!

Pochopila jsem až na kurzu poradenství ve výživě, kde jsem si krátila čas na mateřské, že strava je nejvíc, a proto jsem se rozhodla výživu studovat. A asi jako mnohé ženy jsem ve chvilkách už zhubnout chtěla a zkoušela všechno. Tukožroutskou polívku, Herbalife, Mačingovou – detox, hladovky a vždy s efektem 2 kg dolů, poté 3 kg nahoru. Až na výživovém kurzu jsem postupně vyměňovala konzumované potraviny za ty výživově cennější. Během tříměsíčního kurzu jsem zhubla 5 kg a váha už mi zůstala. Tam mi to došlo. Později jsem začala sportovat a váha se ještě více posouvala dolů.

A sportujete nadále?

Pavla Janovská

Na kontě mám 3x LH24 (běžecký závod 24 hodin na Lysé hoře) – jednou 5. místo v kategorii, 2x B7 (Beskydská sedmička), a 3×24 hod inline na Olešné – z těchto závodů i stříbro ve sportech. Dnes už nezávodím. Restaurace, ambulance a rodina mi už moc nedovolí trénovat, a tak mi zůstaly jen procházky po horách. Zamilovala jsem si skialpy a v zimě si brázdím po kopcích sama na lyžích. Užívám si to daleko víc než závody. Ovšem na dojmy ze závodu nikdy nezapomenu, jsou hluboko zaryté pod kůží. Všem doporučuji. Poznáte se takto dokonale víc. Psychika je v těchto extrémních sportech víc, než fyzická zdatnost. Já jsem chodící důkaz.

Co byste doporučila čtenářkám, které chtějí zhubnout, nebo se u nich střídají období hubnutí a tloustnutí?

Aby si koupily moji knihu. Je nejlepším průvodcem v hubnutí. Vlastně koupí knihy si pořídíte nutričního terapeuta k vám domů. To téma hubnutí se opravdu nedá shrnout do několika vět. Problematika obezity je složitá. Metabolismy živin také a především za naším nárůstem váhy stojí do jisté míry hormony. Někdy jen stručně doporučím “nedrážděte inzulín”. Je to totiž hormon, který do jisté míry ovlivňuje to, zda si energii z jídla organismus uloží, či využije k aktuální potřebě energie.

Člověk někdy dobře ví, co by měl dělat, ale ta lidská vůle…

Pavla Janovská

Na zdravou stravu je nutné si navyknout. A to tak, že ji budeme zařazovat do svých jídelníčků. Návyk vzniká opakovanou konzumací a zde je jistě nutná dávka trpělivosti, vůle a přesvědčení. Největším problémem dnešní situace výživy je přesycený trh průmyslově zpracovaných potravin v kombinaci s naší leností, neochotou vařit a špatnými dlouhodobými stravovacími návyky, které se těžce odbourávají. Mnohdy byl obézní člověk označován jako takzvaný “nekonečný klient”, a to z důvodu neustávajících jojo efektů. Chvíli vydrží hubnout, ale poté se vrátí k původním návykům, se kterými opět získá ztracená kila.

Tomu celému kolotoči však nerozumím. Já sama jsem byla tak spokojená se svou váhou, že jsem nakonec pochopila, že u ní musím zůstat, jinak se mi kila vrátí. Naštěstí jsem si “zdravou” stravu zamilovala a ukazuji všem, že zdravě znamená i chutně. Co se týče počtu úspěšných redukcí versus neúspěšných, naštěstí převažují ty úspěšné. To dává obrovský smysl mé práci. A pokud se to přece jen někomu nepodaří hned, cestu ke mně si lidé nakonec najdou tehdy, až sami budou připravení. Dveře mé ambulance jsou jim stále otevřené.

Kdo k vám chodí častěji? Jsou to ženy, nebo také muži?

Největší skupinou jsou ženy, ale už mám i dost mužů. Ženy řeší figuru a muži už zdravotní problémy. Nejčastěji řeším v poradně redukce váhy a mám obrovskou radost, když se to celé povede, jelikož samotné zpracování jídelníčku je jen zlomkem celého úspěchu hubnutí. Důležité je umět i klienta motivovat, ukázat mu recepty a podpořit ho v celé té dlouhodobé práci. Často se mi také objeví klienti již s alergií nebo diagnózou jako diabetes či onemocnění ledvin. U těchto případů dělám i porady s dalšími odborníky, se kterými společně řeším jídelníček.

Jakou největší stravovací chybu lidé obecně dělají?

Jídlo neřešíme, neplánujeme. Je to to poslední, co nás zajímá. Je to škoda, protože strava má obrovský význam pro naše zdraví. Mnohdy si lidé vůbec nedají do spojitosti svůj zdravotní stav a jídlo, přitom je tam jasné propojení.

Je znát, že máme zbytečně velký příjem bílkovin, jak se říká?

Ano, Dobromila Rettigová položila základový kámen naší české kuchyni plné zasmažených omáček a slaniny, knedlíků. Samozřejmě, že kuchyně je to chutná, ale prospěšnost nulová ba naopak, takto si ukrajujeme z cenného koláče našeho zdraví. Dalším negativním vlivem je potravinářský průmysl. Čím menší by byl vliv průmyslu na to, co jíme, tím bychom byli zdravější. Necháváme se strhnout výraznými chutěmi těchto druhů výrobků a o základní potraviny už mnohdy nezavadíme.

Samozřejmě vliv průmyslu a především technologií podporuji a oceňuji, ovšem co se týče výživy, je to jako jít smrti naproti. Již nyní je ohroženo výživou zdraví našich dětí. Na současné západní stravě bylo zjištěno, že již 10leté děti mají náznaky aterosklerotických cév. A to je velmi alarmující zjištění, protože většina lidí si neuvědomuje závažnost takového stavu. Chceme přece chránit své děti. Co je jisté, je fakt, že se objevuje čím dál víc srdečních a mozkových příhod už po třicítce.

Co by tedy nemělo chybět v žádném jídelníčku?

Pavla Janovská

Zelenina. Z našich talířů skoro vymizela a co hůř, přestali jsme ji jíst. Vidím to i u nás v restauraci. I to malé množství co dáme na talíř (s výjimkou FIT menu), se nám vrací zpět do myčky, kde sbíráme zbytky pro prasátko Pepu. Ono se stačí rozhlédnout v obchodě a všimnout si, co si lidé dávají do vozíku. Hned je všem jasné, proč vedeme první pozice v obezitě a karcinomu tlustého střeva na světě.

Další problém je pitný režim. Máme problém pít jen čistou vodu a přitom jsou země, kde umírají lidé na nedostatek pitné vody – a nám nechutná. Energie z nápojů se dostává do krve hned a my už bohužel tak aktivní nejsme, jako naší předci a na tak rychlý příjem energie nejsme zkrátka geneticky vybavení. Tato rychle uvolněná energie se ukládá do zásobních tuků. Nekonzumujeme tak často sádlo, podhrdlí, škvarky. Tyto potraviny ani nestojí za nárůstem váhy – v našich jídelníčcích nepřevládají, nejsou.

A kde je ještě problém?

Dnes máme problém jiný. Rychlé sacharidy – rafinované cukry, alkohol, džusy, společně s mizernými sacharidy v rámci pečiva z bílé mouky a nekvalitních příloh s vyřazením zeleniny a už máme zaděláno na problém. Přibíráme dle De Novo lipogeneze, což je tvorba tuků z cukrů. No a úplně vražedná kombinace je nasycený tuk společně s mono či disacharidy – jednoduchými cukry. V naší české kuchyni bychom hledali dlouho, než bychom našli pokrm, kde nefiguruje rychlý sacharid a živočišný tuk.

Jak se stravujete vy sama?

V mém jídelníčku převládají luštěniny a obiloviny, společně s ovocem a zeleninou, a to z důvodu přechodu na stravu bez živočišných potravin. Se změnou stravy se mi zlepšil zdravotní stav a ukočírovala jsem si takto své hormony. Všem ženám s mastopatií a migrénami doporučuji.

A jak stravujete svoje děti?

Jsem ta krkavčí matka, která dětem moc sladkostí nekoupí. Výjimečně mě zlomí, a to třeba na Lysé hoře v rámci výšlapu, domů ovšem nic z průmyslově zpracovaných potravin nekupuji. Z čeho neslevím, je mít alespoň pokrmy během dne postavené na základních potravinách. To, že se děti dostanou i k ne vždy vhodným potravinám, už neřeším. Myslím, že se dnes nedá úplně dobře zvládnout odstřihnout dítě od sladkostí, pokud ono samotné nechce. Příležitostí je totiž pořád mnoho.

Jaký máte postoj k extrémnímu stravování, například k vegetariánství a veganství?

U vegetariánství bych neměla obavy vůbec , jen s veganstvím bych se šla určitě poradit, ať člověku nic nechybí. Proto bych dnes ráda všem veganům konzultace s nutričním terapeutem doporučila. Shrnula bych to asi takto. Veganství je jako chůze po schodech. Je to naprosto bezpečné, ale když budeme dělat blbiny, tak můžeme spadnout a rozbít si čumák. Hodně lidí si vegetariánství představuje tak, že se z jídelníčku zbaví masa a jí už jen to, co v tom jídelníčku zbylo, bez toho, aniž by se zamysleli, jak maso adekvátně nahradit. Proto si i mnoho lidí při pojmu veganství představí, že to znamená v podstatě jíst jen trávu. Samozřejmě to tak není.

Napadá mě jedna skvělá citace: “Někteří lidé si myslí, že celorostlinná strava je příliš extrémní. Každý rok se půl milionu lidem otevře hrudník, vezme se jim tepna z nohy a přišije se jim k srdci. To by někteří mohli nazvat extrémní,” uvádí Dr. Caldwell Blakeman Esselstyn, autor přelomové studie “A way to reverse CAD?”

Pavla Janovská, DiS (*1976)

  • vystudovala obor nutriční terapie na VOŠ zdravotní v Ostravě a v Brně
  • věnuje se výživovému poradenství, zdravému životnímu stylu a sportu
  • v roce 2020 vydala v nakladatelství Dona knihu Zhubněte jídlem a svou váhu si udržte napořád



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*