×
WomanOnly

Stydím se za svoje rodiče aneb jak najít ztracený vztah ke své rodině

Stydím se za své rodiče

Pokud vám kamarádka oznámí, že se stydí za své rodiče, nejspíše se vám to bude zdát velmi ostudné. Rodiče je třeba přece vždy ctít, vážit si jich. Jak se za ně můžeme stydět? Ale co když se tyto pocity skutečně vkrádají do našeho vědomí kdesi z hloubek duše, kde máme uloženo všechno to, o čem bychom nejraději nevěděli? Mohou existovat důvody a příčiny, které v nás vyvolávají tento postoj? Ano, mohou. A není jich málo…

Můj otec je buran z venkova

Třiatřicetiletá Renata hned po maturitě odešla z domu. Procestovala pár zemí, ve kterých pracovně pobývala po dobu několika měsíců. Našla si nové přátele i lásku. Po pár letech se vrátila a začala pracovat ve velké firmě, současně si dodělávala vysokou školu. Ve chvíli, kdy si našla bydlení ve městě a seznámila se se svým budoucím mužem už věděla, že by ráda měla velkou svatbu a strávila líbánky u moře. Okamžik pravdy přišel ve chvíli, kdy navštívila své rodiče na venkově.

Otec sesedl z traktoru a pevně ji objal. I když je to buran z venkova, neumí se chovat ve společnosti, mluví jako dlaždič, nerozumí internetu a neustále nadává na politiku, přesto je to férový chlap, kterého má ráda. Dost dobře si ale nedovede představit, že jej představí tak trochu snobské společnosti a bohatým rodičům svého nastávajícího, kteří jsou oba úspěšní právníci. Renatina maminka je skromná žena, která umí upéct výborné buchty, ale má velkou nadváhu a se svým vzhledem už celá léta nic nedělá. Pořád si jen stěžuje, že ji všechno bolí. Svůj zdravotní stav ale také neřeší a neustále se láduje množstvím léků. Nejhorší ale bude, pokud rodina Renatina muže přijede na návštěvu. Najde polorozpadlý statek s velkým nepořádkem na zahradě a spoustou nefunkčních věcí, které „by se někdy mohly hodit“.

Starší lidé nemají rádi změny

Renata si dobře uvědomuje, že nemůže po rodičích chtít, aby jako mávnutím kouzelného proutku změnili své myšlení, chování a vlastně i celý svůj život. Starší lidé se obtížně přizpůsobují změnám, je tedy lepší je s nimi seznamovat postupně a po malých krůčcích. Důležitý je respekt a tolerance. Nemůžeme se snažit své rodiče změnit, ale je třeba je brát takové, jací jsou. Přirozeně k nim máme úctu, protože jsou to lidé, kteří nám dali život a vychovali nás tak nejlépe, jak jen dovedli. Přijetí vlastních pocitů studu, a následně i viny, bývá pro nás mnohdy na celé situaci tím nejtěžším.

Nelze se však trápím tím, co nám nepřísluší a co není naše věc. Můžeme svým rodičům nabídnout pomoc nebo jim předložit nějaký návrh řešení, ale samozřejmě není možné je do něčeho nutit. Renata si začala vyčítat nejen své obavy ze setkání s rodiči svého přítele, ale také to, že nejezdila ke svým rodičům častěji a nesnažila se je nějak pozitivně motivovat ke změnám. Uvědomovala si, že teď už to rychle nedožene. Jako jedináček, který se manželům narodil až v pozdějším věku zprvu měla snahu přebírat zodpovědnost a všechno řešit sama, ale postupem času rezignovala a raději si zařídila svůj vlastní život.

Jak pomoci rodičům, když o to nestojí?

Renata se poradila se svou kamarádkou psychoterapeutkou, která jí doporučila, aby se snažila dodržet tyto kroky:

  • Mít úctu k rodičům neznamená nedokázat jim asertivně sdělovat své postoje a názory
  • Přílišná kritika a výčitky týkající se minulosti ještě nikdy nic nevyřešily
  • Pokud chceme něco prakticky změnit, je třeba i prakticky jednat, ne pouze o problémech mluvit
  • Otevřená komunikace a sdělování svých pocitů mnohdy dokáže zázraky
  • Pokud máme pocit, že s druhou stranou nelze žádným způsobem hnout, vyhněme se nátlaku a manipulaci, dejme najevo respekt a pochopení
  • Vždy zabírá pozitivní motivace a autentické příklady a zkušenosti ze života, ne však poukazování na druhé
  • Respektovat a mít rád znamená více než zastávat povrchní názory a myslet pouze na sebe
  • Nevyžádaná pomoc je horší než žádná pomoc
  • Při jakémkoli pokusu o kritiku začněte pochvalou

Řešení tam, kde bychom je nečekali

Život ale leckdy dokáže pořádně překvapit. Renata si otevřeně promluvila se svými rodiči. Maminka uvítala lázně a dovolenou u moře, což ji vedlo k tomu, že okamžitě zapomněla na všechny své zdravotní problémy a začala se starat o to, jak to udělat, aby se vešla do plavek. Renata svou mámu dokonce i vzala ke kadeřnici a na nákup nového oblečení, které žena s radostí přijala jako dárek od své dcery. Otec se rozhodl, že Renatě a jejímu nastávajícímu daruje obrovský kus pozemku, ne kterém si mladí postaví dům. Dále se rozhodl, že nechá svého zetě, který je úspěšným stavařem, aby rekonstruoval rozpadlý statek se zachováním původních historických prvků a prozatím bude se svou ženou obývat mobilní karavan na nedalekém pozemku, který rovněž patří k Renatině dědictví.

Renata byla šťastná a nesmírně se jí ulevilo. Zakrátko se dozvěděla, že je těhotná a její rodiče z toho měli obrovskou radost. Renatin muž Petr se jí později svěřil s tím, že to on se styděl za své rodiče. Obával se totiž, že je Renata i její rodina budou považovat za povrchní snoby. Renatiny rodiče si naopak oblíbil pro jejich upřímnou a srdečnou povahu…

Stydím se za svoje rodiče aneb jak najít ztracený vztah ke své rodině
5 (100%) 2 hlas[ů]


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*