Umění darovat aneb Jak na vánoční dárky bez stresu?

Jak darovat vánoční dárek

Lidé si dárky dávají už od nepaměti a jde o specifickou formu mezilidské komunikace. Když budete vědět, jak vzájemná výměna darů fungovala a funguje, stanete se mistry v umění darovat.

Vánoční příběh

Na Zemi existuje domorodý kmen, který jeden večer v roce pořádá zvláštní rituál. Jedná se sice o jediný večer, ale přípravy na něj trvají mnoho dní, někdy i měsíců. Během tohoto období shánějí příslušníci kmene rozmanité pomůcky, nezbytné artefakty a rituální obětiny. Všechny tyto věci se dají pořídit ve speciálních chrámech. Nejsou ovšem jen tak volně k dispozici, musí se směnit za barevné papírky a lesklé kovové kotoučky. Způsoby, jakými získávají jednotliví příslušníci kmene tyto předměty, se různí, ale většinou spočívají v tom, že je vyměňují s božstvem za svůj čas. Při pořizování artefaktů ve svatyních se poslouchají magické písně, které mají navodit tu správnou atmosféru k blížícímu se klíčovému večeru. Také mají ve zvyku před samotnou směnou stát v dlouhých řadách, často i desítky minut.

Síla tradice

Celý den před večerním rituálem má zajímavý průběh. Mnoho příslušníků tohoto kmene celý den hladoví, aby zahlédli magické zvíře, které jim má přinést přízeň bohů a dostatek barevných papírků. Jednotlivé rodiny si do svých domovů přinesou posvátný strom, který ozdobí nejrůznějšími symboly dle své tradice. Pro samotný obřad je nutné rituálně obětovat rybu. Následně jednotliví členové rodiny potajmu přinášejí pod posvátný strom dary, ačkoli si mezi sebou tvrdí, že je tam přineslo zhruba dva tisíce let staré novorozeně. Pak už se přistupuje k samotnému rituálu, v němž nejmladší člen usedne ke stromu a začne jednotlivé dary mezi rodinu rozdělovat. Ta je s projevy hlasitého obdivu přijímá.

Pravidla hry a umění darovat

Tak by se možná mohly jevit současné Vánoce etnologovi z jiného světa, který by zavítal na naši planetu. Proces obdarovávání a umění darovat má ale bohatou historii a svá pravidla. Na některá jsme možná pozapomněli, ale některá stále, byť nevědomky, dodržujeme. Vždyť není nic trapnějšího, než když nám někdo dá dárek a my pro něj nic nemáme. Nebo když nám někdo dá dar, který má mnohonásobně vyšší hodnotu než ten, který jsme mu dali my. Víme, že to tak je, ale proč?

První společné Vánoce. Jak to udělat, aby nebyly i poslední?

Dárky si dáváme už od nepaměti

Historie obdarovávání sahá hluboko a dar býval často závazkem, zdvořilostí nebo představoval ekonomický zájem. Někoho obdarovat, dar přijmout a oplatit znamenalo vlastně vytvořit jakousi nepsanou společenskou smlouvu, která měla v rámci daného společenství význam i v širších souvislostech. A právě v tom můžeme najít spoustu podobností s dneškem. Celý proces vzájemného poskytování a přijímání darů se pojil s velmi propracovaným systémem zásad a zvyků, řekněme pravidly hry. Porušit tato pravidla mohlo klidně znamenat vyhlášení války ať už v okruhu blízkých nebo v rámci celých skupin. Dneska už těžko někomu vyhlásíme válku, protože nám náš dárek neoplatil. Přesto se na takového člověka budeme koukat trochu jinak. A nejde o náš výdaj, ať už se jedná o peníze, za které jsme dárek koupili, nebo o čas, který jsme jeho přípravou strávili. Vzhledem k historické povaze daru máme oprávněně pocit, že mu lidově řečeno „nestojíme za to“.

Zvyk je železná košile

Podobně je to také s dárkem, pro který nemáme žádné využití, nebo se jedná o nesmyslnou cetku. Ten, kdo nám něco takového věnuje, tím vlastně říká: „Ano, splnil jsem svou povinnost, protože vím, že se to tak dělá. Tím to ale pro mě končí.“ Darem totiž velmi čitelně říkáme lidem kolem sebe, co k nim cítíme. Podobně to funguje i naopak, když nám někdo dá příliš cenný dárek. Všichni to známe, obvykle z nás v takových situacích vypadne něco ve smyslu: „Ne, to je moc. To si nemůžu vzít.“ Proč ale ten dar nechceme přijmout? Protože víme, že tento člověk neodhadnul úroveň našeho vztahu. A co hůř, může se nám tím snažit dávat najevo i svou převahu. Také to má své historické kořeny.

Některé kmeny severoamerických indiánů pořádaly takzvané potlače. Ty spočívaly v tom, že si jednotlivé kmeny mezi sebou dávaly tak obrovské dary nebo se vzájemně zvaly na opulentní hostiny, až to jednoho z nich definitivně zruinovalo. Odtud také pochází zvyk, že se nesmí nebo není vhodné věnovat dar, který jsme od někoho dostali. Umění darovat spočívá ve správném zhodnocení situace.

Umění darovat

Jak tedy vybrat vhodný dárek? Každý jsme někdy zažili situaci, kdy jsme nevěděli, co pořídit svým nejbližším, které známe, a víme, jací jsou. A co teprve takový kolega v práci nebo vzdálení příbuzní. Zamyslete se, co o dotyčném víte. Jaký je to typ člověka? Chce spíše něco praktického nebo ho potěší dekorace či kosmetika. Možná je gurmán a ze všeho nejvíc ocení jedlý dárek. Hodně napoví také finanční strop tedy částka, kterou považujete za vhodnou. Zajímavou alternativou může být darovaný zážitek. Velkým plus je při výběru dárku umění naslouchat. Zmínila se mezi řečí kamarádka, že četla o nově otevřené restauraci a chtěla by tam zajít? Darovaná společná večeře s dobrou lahví vína potěší víc než balíček kosmetiky, kterou od vás dostala loni. A stejně to funguje i opačně. Pokud jste si sami něco vyhlédli, naznačte to. Mluvit o dárcích není žádná ostuda, je to součástí umění darovat.

5 tipů na vánoční dekorace z věcí, které máte běžně doma

Dopřejte si čas

Určitě jste někdy zažili situace, kdy jste v obchodě zahlédli něco, co bylo pro daného člověka přesně to pravé. Co na tom, že je půlka července. Pokud víte, že je to to pravé ořechové, kupte to. Uvidíte, že je lepší mít dárek doma půl roku, než ho shánět na poslední chvíli. V takových situacích často sáhneme po něčem nevhodném jen proto, abychom nepřišli s prázdnou. Pokud budete vybírat s předstihem, budete mít čas vše důkladně promyslet a podívat se i ke konkurenci, jestli nenabízí něco lepšího. Na poslední chvíli už si takový luxus dopřát nemůžete. Pokud jste se přeci jen dostali do úzkých a nic lepšího, než balení belgických pralinek, vás nenapadá, buďte osobní. Kupte pěkné přání a ručně na něj napište věnování. Dotyčný tak bude vědět, že se ho nesnažíte odbýt.

V dnešní době, která se čím dál tím víc soustředí spíše na prodej a koupi věcí, není vůbec k zahození, zamyslet se nad původní podstatou daru a jeho významem. Minimálně nás to může inspirovat při koupi dárku nebo naopak nám zabránit koupit úplnou hloupost. Jak říká jedno maorské přísloví: „Dávej tolik, kolik bereš, a vše bude v pořádku.“ A jak dodává Marcel Mauss ve své slavné Eseji o daru, pokud nás vede k věnování daru osobní prospěch místo laskavosti, stávají se z nás smutné bytosti.

5 (100%) 1 hlas[ů]

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*