Menu
WomanOnly
Láska

Hanka (27): Utekla jsem z rande naslepo. Měla jsem k tomu opravdu důvod

Někdy se první rande nepovede. Obzvláště, pokud jde o rande naslepo. Pokud nevíte, koho čekat a jak se bude schůzka vyvíjet, vždy je to velké dobrodružství. A taková dobrodružství přináší nejedna internetová seznamka. Je třeba velké opatrnosti, abychom nenarazili na někoho, na koho opravdu narazit nechceme. Svou nemilou zkušenost má i Hanka, která se s dotyčným seznámila na internetu. Ale kdoví, třeba všechno nakonec dopadne jinak…

Byl pozorný a slušný, což jsem ocenila

Už nikdy nepůjdu na internetovou seznamku! Netuším, proč se to děje právě mně, ale stalo se mi víckrát, že jsem znechuceně utekla z prvního rande. Tentokrát to už ale překročilo všechny meze! A můžu si za to sama, říkala jsem si tehdy. Ale pěkně popořádku…

Po svém posledním vztahu jsem byla asi dva roky sama a užívala jsem si svobody, nezávazných dobrodružství, cestování a zábavy s přáteli. Když jsem si konečně řekla, že už by to chtělo někoho si na vážno najít a neseznamovat se jen na párty či v baru, dala jsem si inzerát na seriózní internetovou seznamku a sociální síť. Nechtěla jsem si vypisovat s každým, čelit sexuálním útokům nebo randit jen tak s kýmkoliv ze svého okolí, tak jsem velice pečlivě vybírala a ještě si asi dva týdny s dotyčným psala, abych zjistila, co je vlastně zač. Pokud nelhal, v což jsem doufala, byl velmi milý, inteligentní, vnímavý a zdál se být fakt v pohodě.

Líbily se mi jeho koníčky a zájmy i to, jakým stylem si se mnou psal. Byl pozorný a slušný, což jsem velice ocenila, protože spousta mužů se nerozpakuje vám na seznamce poslat fotku svého penisu nebo pochtívají vaše nahé fotky. Něco mi přišlo tak důvěrně známého a blízkého, že jsem měla dojem, že tenhle člověk patří ke mně jako figurky ze hry Člověče, nezlob se do domečku. Problém ale byl s fotkou. On tam tu svou neměl a tvrdil mi, že mi ji soukromě pošle na mail. Ptala jsem se ho na důvody, proč se tady takhle anonymně schovává, že si o tom můžu myslet cokoliv.

Strašák jménem první rande a proč muži nemají rádi vystresované ženy?

Zůstali jsme v anonymitě a těšili se na první setkání

Uznal, že mám pravdu a poslal mi nějakou fotku z lesa, kde byl vyfocený zezadu s batohem na zádech a svým psem. Zaregistrovala jsem jen delší vlasy v culíku, černé tričko, sportovní batoh a vysmátou borderku. No nic, byl tak okouzlující svým projevem, že jsem si řekla, že projednou udělám výjimku a budu mít překvapení. A protože jsem i já chtěla být tajemná a v profilu jsem měla fotku s dlouhými vlasy přes obličej a věnečkem na hlavě, což ničemu nevadilo, usoudila jsem, že se mu ukážu až naživo. Měli jsme z toho oba legraci a domluvili jsme se, že poznávacím znamením bude naše nejoblíbenější kniha, kterou si každý na naše první rande vezmeme.

Byla jsem z něj fakt hotová a hrozně se těšila, až ho poznám osobně. Když přišel den D, sáhla jsem po Shakespearových sonetech, abych udělala dojem, oblékla jsem si šaty, džínovou bundičku, rozpustila vlasy, hodila na sebe tenisky a vyrazila. V kavárně nebyla ani noha. Alespoň se to tak zdálo. O kousek dál za rohem jsem zahlédla zezadu mladého muže s dlouhými vlasy a brýlemi, na stole měl knihu Bílý tesák a usrkával limonádu přes brčko. Nemohl mě vidět, protože jsem stála za rohem u záchodů, obsluhující slečna se na mě s mírně pozdviženým obočím podívala, co jako vyvádím.

Mohl to být kdokoliv, úchyl i ženatý strejda

Sebrala jsem odvahu a vyrazila. Do obličeje jsem svému vyvolenému neviděla. Když jsem však dorazila na místo, strnula jsem hrůzou. Víte, mohl to být kdokoliv. Sériový vrah, úchyl, můj ženatý strejda nebo dokonce nevlastní táta. Prostě nikdy nevíte, na koho narazíte a nakolik je kdo na seznamce upřímný.

„Ahoj Marku,” řekla jsem suše s mrazivým pohledem. To už jsem se klepala jako osika a utíkala z kavárny pryč, kniha mi upadla, zakopla jsem o stoleček s květinami. Chtěla jsem být od muže s nickem Vlk333 co nejdál a pryč. Marek se vyřítil za mnou a snažil se mě zadržet. Všimla jsem si, že sebral mou knihu a řekl servírce, že se vrátí a zaplatí, nechal si tam věci. Na plácku před kavárnou jsem se zhroutila pod nejbližší strom se světýlky ještě z Vánoc a prudce jsem oddechovala.

Marek stál nade mnou, rozpačitě si odkašlal a začal něco o tom, jak moc ho to mrzí. Pak mě zvednul, posunul si brýle na nose a řekl, že by bylo fajn, kdybychom si promluvili. Nechtěla jsem ani náhodou, udělalo se mi zle a pro slzy jsem už neviděla. Ale víte, jak to je. Náhoda, či osud? Když už se to takhle seběhlo, vrátila jsem se s ním dovnitř ke stolu a objednala si pořádně silné kafe a panáka.

Rande naslepo a jeho úskalí. Čtenářky se svěřily se svými zkušenostmi

Zavzpomínali jsme si na staré časy

Pak jsme spolu vzpomínali na dobu před deseti lety, kdy přišel jako nový spolužák na gympl k nám do třídy, kdy jsme spolu chodili až do maturity a kdy jsem těsně před ní našim oznámila, že jsem s Markem těhotná. To dítě se nikdy nenarodilo a Marek hned po maturitě odešel na vysokou do Pardubic, kde chtěl studovat chemii.

Tehdy to hodně bolelo, maturitu jsem si musela odložit o rok a ze všeho jsem se vzpamatovávala. I když Marek o mě stál a neúnavně mě kontaktoval asi následující dva roky, až jsem měla dojem, že mě stalkuje, nedala jsem mu už žádnou šanci. Nejsem si jistá, za co vlastně mohl. Tehdy jsme byli mladí a byli jsme v tom spolu. On mi nikdy nedal najevo, že by o mě nestál a snažil se jen dělat to nejlepší, co mohl. To, jak nakonec všechno dopadlo, bylo moje rozhodnutí.

Ale možná budeme mít šanci teď…

Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla na požádání změněná.

Ohodnoťte tento článek:
3,8
Právě čtete

Hanka (27): Utekla jsem z rande naslepo. Měla jsem k tomu opravdu důvod