×
WomanOnly

Sobecký gen. Kdo ve skutečnosti vybírá naše partnery?

Sobecký gen, výběr partnera

Geny jsou jednoduchou odpovědí na tuto otázku. Přesněji řečeno sobecké geny. Ale celé je to trochu složitější. My ženy to nemáme vůbec jednoduché. Snad naprostá většina z nás narazila již několikrát na pana dokonalého, který se tak nějak po čase, po měsících či letech změnil na pana naprosto nedokonalého, nezodpovědného, prostě blbce. Sobeckého blbce.

Proč se ve výběru partnera tak často mýlíme?

Jak je možné, že pro nás je takový muž zpočátku ideálním a pak se tomu ideálu diametrálně vzdálí? Proč si tak často vybíráme špatně? Teorií je jistě nespočet. Možná za to může váš otec, který nebyl dostatečně dobrým, proto jste si vybrala muže podle jeho vzoru.

Nesprávné nastavení hodnot v hlavě

Vybraly jste si špatného muže, protože máte v hlavě nastavené špatné hodnoty toho, jak by měl ideální muž vypadat. Samozřejmě, žena si může vybrat dobrého muže, i když její otec ideálním nebyl, ale musí překonat ono nesprávné nastavení v hlavě, což bývá mnohdy velmi těžké, jelikož máte pocit, že jdete samy proti sobě, a přitom tomu může být právě naopak.

Anebo za to mohou možná geny

A pak tady máme geny, které nepřímo, ale zato velmi silně kontrolují chování živých bytostí. Tak to alespoň tvrdí zoolog, biolog a etolog Richard Dawkins. A nemá tím namysli jen zvířata, jak by se nejeden mohl opáčit. Mezi chováním nás lidí a zvířaty až takový rozdíl není. I my lidé jsme silně řízeni geny. To geny jsou primárními zákonodárci a mozky naše i mozky zvířat jsou pouze vykonavateli.

Každý jedinec je sobeckým strojem

Každý jedinec, ať už člověk nebo zvíře, je podle Dawkinse strojem, sobeckým strojem, který je naprogramován k určitému chování, které se jeví jako nejvýhodnější pro jeho geny. Takže toto nám začíná trochu dávat smysl, proč si tak často muž, který nás zklame, označení sobec zaslouží.

To, co je nejvýhodnější pro naše geny

Jenomže Dawkins nemluví jen o mužích, resp. samcích, ale o lidech a zvířatech – o mužích a ženách a o samcích a samicích. Tudíž sobeckým tvorem je každý z nás. I my ženy se chováme tak, aby toto chování bylo nejvýhodnější pro naše geny. Muži ovšem fungují trošku jinak. Jejich sexualita funguje trošku jinak. O tom všem si ale ještě povíme. Prvně se zaměříme na tu zásadní otázku –  co za nás vybírá partnery?

Ženy se snaží vybírat dobré geny pro své potomky

Geny, jednoduše řečeno, jsou to geny. Samice, ano i ženy, se snaží vybrat si dobré geny pro své potomky. Jejich zbraní k získání samce s dobrými geny bývá tak pozdržení pohlavního styku. Páření s ostatními samci odmítají a namísto toho soustředí svou pozornost na výběr budoucího partnera. Se ženami je to stejné jako se samicemi, ani žena se většinou nevyspí s každým mužem, který o ni projeví zájem. Ta žena čeká na toho správné muže, anebo alespoň správnými geny vybaveného muže. Nebo alespoň těmi geny, které si myslí, že jsou správné.

Jsou to geny, o co tady běží

Ten budoucí ideální partner musí mít dostatek dobrých genů, než kolik mají ostatní nápadníci a muži, kteří připadají alespoň trochu v úvahu, kdyby už náhodou „nic“ nezbylo. S těmito dobrými geny samice plánuje do budoucna pro svá budoucí mláďata, která budou ve výbavě tyto geny také mít. Tudíž budou ku prospěchu budoucím mláďatům.

Atraktivní genetický materiál

Muž s tímto genetickým materiálem je pro ostatní ženy velmi atraktivní. Je proto velmi možné, že více samic, resp. žen, u jednoho samce vytuší, že se jedná o samce s dobrými geny, proto bude o takového samce, rozumějte, muže zájem, a proto mívá takový muž více sexuálních příležitostí.

Nevěra ano nebo ne? Pokušení, příležitost…

Potom velmi záleží na muži, zda ony sexuální příležitosti využije nebo bude věrný jedné ženě, pokud nějakou má a nežije dobrodružným sexuálním životem.

Jaký genetický materiál ženy u mužů hledají?

Jedním z hlavních plusů pro ženy (samice) u mužů (samců) je schopnost dožít se vyššího věku. Tím, že se samec dožije dospělosti, dokázal svou schopnost dožít se vyššího věku. Samice, resp. žena si tak mnohdy vybere staršího samce.

Dlouhověkost není spolehlivým ukazatelem

Tento samec může mít chyby, na druhou stranu ale prokázal schopnost přežít. Spojením samičích genů s těmito samčími tak budoucí potomek dostane geny pro dlouhověkost. Ovšem ona dlouhověkost není tím nejlepším ukazatelem, jelikož tento samec se mohl dožít dlouhověkosti jenom proto, že se nesnažil množit se, že zkrátka jeho život v ohrožení nebyl.

Síla a svaly jako genetické plus

Samice proto také mimo dlouhověkost sledují, jak osvalený samec je a zda dokáže pomocí těchto svalů zabezpečit potravu, zda má dlouhé a silné nohy nebo aby například dokázal utéct predátorům.

Každý muž chce být idolem

Co si však již uvědomoval v této souvislosti i Darwin je fakt, že ve společnosti všichni samci soutěží o to, aby byly samičkami považováni za idoly. Pro matku, resp. potenciální matku, nyní tu samičku, je nejlepší mít atraktivního syna. Tento syn bude totiž pravděpodobně mezi samičkami úspěšný podobně jako jeho otec, zkrátka sexuálně přitažlivý, což je jedna z nejvíce žádoucích vlastností, které samice, potažmo ženy, u mužů hledají.

Pak většina věcí závisí na ženách…

Spermie i vajíčka přispívají plodu stejným množstvím genetického materiálu. Je to ovšem vajíčko a ne spermie, které přináší živiny. Spermie mají za úkol pouze transportovat své geny, a to co možná nejrychleji. Samec tak při početí investuje do potomka méně než samice, ale zato může oplodnit velké množství samic za krátký čas, jelikož každý den dokáže vyprodukovat miliony spermií.

Počet mláďat samic je omezený, počet mláďat samců nikoli

To, že potomek přežije a pak se i narodí, je však zásluhou matky, která embryu dá potřebné množství živin, i právě kvůli tomu je počet mláďat, která samice může mít, omezený, zatímco počet mláďat, která může zplodit samec, prakticky neomezený. Z pohledu přírody jsou tak samci postradatelní, zatímco samice jsou hodnotnější.

Samice mají větší závazky

S tím souvisí i výchova. Vzhledem k tomu, že do potomka muž investoval méně už v počátku, hlavní břemeno výchovy většinou spočívá na bedrech matky. Oba rodiče se však snaží o to, aby ten druhý investoval do jejich potomka více, aby měl možnost mít potomky s jinými partnery. Pochopitelně, že toto lze aplikovat na obě pohlaví, jen u žen je však to hůře uskutečnitelné.

Proč to nebývají matky, které svá mláďata většinou opustí?

Matka totiž už v počátku investuje do potomka svým velkým vajíčkem plným živin a je k mláděti už od jeho početí připoutaná, na rozdíl od jejího partnera. Pokud o dítě žena přijde, je to větší ztráta pro ni než pro muže. Zkrátka to většinou bývá tak, že jestli někdy někdo opustí svá mláďata, bývá to většinou muž. Není tomu tak však u všech druhů, u některých druhů je otec rodině oddán a pracuje tvrdě v zájmu péče o mláďata. A přesně tak to může být i mezi lidmi.

A co ta mužská sexualita?

Muž se snadno vzruší až k erekci jen pohledem na obrázek nahého ženského těla. Muž pochopitelně ví, že se jedná pouze o fotku a že před ním nestojí skutečná žena, nicméně ale i přesto jeho nervový systém reaguje na fotografii tak, jako by byl v přítomnosti ženy. Právě proto muže může často přitahovat taková žena, která je velmi atraktivní, ale u které si velmi dobře uvědomuje, že vztah s takovou ženou nemá smysl, že ji nechce.

Co je zakázané, to je lákavé

Velmi zjednodušeně bychom toto mohli také vysvětlit na nezdravém jídle. Vy víte, že obyčejné sushi je zdravější než to smažené, a proto si jej také objednáte. Jenomže co když půjdete na running sushi a kolem vás budou obíhat lákavé smažené kousky sushi? Sbíhají se vám sliny, ale vy víte, že jej jíst nesmíte. Nebo že byste alespoň neměli, že je to nezdravé.

Kdo vydrží? Kdo se nechá zlákat?

Někdo vydrží odolat, ale mnohdy je vůle obyčejných lidí tak slabá, že si nakonec ten jeden malý kousíček dá. Někdo vydrží u toho jednoho pokušení a pak si to hodnou chvíli vyčítá, ale druhý jedinec si zase dá další a další, když to tak dobře chutná a když obyčejné sushi je tak mdlé v porovnání s tím smaženým.

Teorie neodolatelnosti

Mimochodem, věděli jste, že malá kukačka má úžasně červený jícen? Nebylo by na tom nic tak divného, jícen každého druhu má přeci nějakou barvu, ale málokdy se stane, že by pták krmil malého ptáka jiného druhu. Toto se právě děje u kukaččích mláďat. A skutečně pták jiného druhu letící okolo malé kukačky s tak krásným červeným jícnem, malou kukačku nakrmí. Nakrmí ji potravou, kterou původně nesl pro svá vlastní mláďata. Tomuto jevu Dawkins říká „teorie neodolatelnosti“.

Teorie neodolatelnosti jako odpověď na velká „proč“

Tou teorií neodolatelnosti si zkrátka můžeme vysvětlit mnoho věcí. Můžeme si tím vysvětlit, proč jsme neodolali tomu smaženému sushi a můžeme si tím také objasnit, proč vám byl manžel nevěrný. Prostě neodolal červenému kukaččímu jícnu (jiné ženě). To, že nakrmí cizí mládě, resp. bude mít románek s jinou ženou, to neznamená, že by se nechtěl vrátit zpět do svého hnízda krmit své vlastní děti, resp. být zpět u své manželky, potažmo dětí.

Syndrom kukaččího jícnu

Může se ovšem stát, že muž neodolá natolik, že prostě od své rodiny nakonec odejde. Odejde k jiné ženě a jejím dětem. Bude věnovat pozornost jiné ženě a cizím dětem, zatímco jeho vlastní děti budou o jeho pozornost pokráceny. Pochopitelně, ten muž neodešel za cizími dětmi a byl by raději se svými vlastními dětmi, ale tím vábidlem, tím červeným kukaččím jícnem, je pro něj ta nová žena. Pokud se tedy jedná o muže, který snadno neodolá, je nasnadě domnívat se, že jeho pozornost upoutá další červeňoučký kukaččí jícen, další žena.

Geny jsou víc než přísná výchova

Člověk by byl řekl, že za to, jak se chováme, může hlavně výchova. Pochopitelně, výchova hraje v tomto velmi silnou roli, ale jak si dokážete vysvětlit, že třeba i ženy velmi přísně vychované začnou své manžele podvádět? Jasně, mohou za to ty geny.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*