×
WomanOnly

Strach z opuštění může stát za důvodem proč být single

Strach z opuštění

Jste šťastně zadaní, v manželském svazku, anebo rozvedení či takzvaně single? Co vlastně tento novodobý pojem znamená a proč se stále více z nás uchyluje k tomu spadat pod toto označení? Proč lidé nedokážou vytvářet pevné svazky? Jedním z nejhlavnějších důvodů totiž bývá strach…

Single znamená být nezávislý

Pod označení single nejčastěji spadají nezadaní mladí lidé ve věku 25 – 40 let, kteří se vědomě rozhodnou nežít v manželství ani v žádném jiném druhu partnerského svazku. Vyznávají vlastní svobodu a nezávislost, vyhovuje jim život bez závazků a nechtějí zakládat rodiny. Jejich osamělý život nemusí být nenaplněný ani osamělý v pravém slova smyslu. Buďto nacházejí naplnění v práci, budování kariéry nebo spoustě specifických zájmů, anebo v krátkodobých a povrchnějších vztazích.

Spousta single osob se uchyluje k nezávazným kontaktům, vztahům na dálku, virtuálním nebo platonickým láskám, k sexu na jednu noc, anebo také k mileneckým, volným a otevřeným vztahům, například s někým, kdo již žije v manželství a tudíž budování rodiny nebo společné soužití jaksi není možné. To všechno může být ale pro single člověka žádoucí právě proto, že má jasně vytyčeny hranice a spoustu důvodů k tomu, aby svůj single stav nemohl změnit.

Proč chceme být single

Důvodů, proč zůstávají lidé v produktivním věku nezadaní, může být mnoho. Dá se říci, že v dnešní době je to také určitá móda a způsob životního stylu, kterému nahrává rozpad tradičního fungování rodiny, vysoká rozvodovost, nepodařená soužití na hromádce a motivace k prioritnímu cestování, budování kariéry nebo vydělávání peněz. Někteří single lidé zůstávají sami i proto, že se něco předtím nepovedlo a nechtějí znovu pokoušet osud.

Za mnohým rozhodnutím ale může i stát docela obyčejný strach. Strach z toho, že člověk v současném ekonomickém a politickém nastavení neuživí rodinu, enviromentální deprese a pocit, že nemá smysl zakládat rodinu a přivádět na přelidněnou planetu další život. Sociální fobie, pocit nesvobody a úzkost z obrovské zodpovědnosti, která člověka nutí čelit byrokracii, všem předpisům, fungování v systému a přijetí manželské nebo rodičovské role, ve které nesmí zklamat.

Člověk se sám o sobě často potýká s vnitřní rozervaností a má tendence utíkat od problémů. Spousta vztahů se rozpadá právě proto, že je tak moc jednoduché odejít a být raději sám, nebo se pokusit najít si jiný vztah, případně setrvat v roli věčného hledače, který vlastně nikdy pořádně nezakotví.

Strach z opuštění jako důvod k osamělosti

Jedním z důvodů volby, pouze zdánlivě osamělého, života naplněného zábavou a přáteli, kteří na rozdíl od lásek vždy zůstávají, je strach z opuštění, jehož kořeny mnohdy spadají až do našeho dětství.

Každý z nás někdy miloval tolik, že při krachu vztahu a odchodu partnera ztratil i část sebe sama. Těžko se pak znovu nachází vůle k životu a objevuje vlastní síla k tomu, aby člověk dokázal stát na vlastních nohou. Každý nový partner přicházející do života je ještě dlouhou dobu cizí. Jakmile si jednou vybudujete osamělou, ale samostatnou a pevnou pozici, obrníte se vůči světu, nechcete o tento stav za žádnou cenu přijít. Bojíte se, že když někoho pustíte blíž, bude to znovu bolet, a že ten, koho milujete, zase odejde.

Strach z opuštění ve vztazích často vyvolává závislost a nezdravé nastavení hranic, bohužel někdy vede až k patologickým formám vztahů a k patologickému chování. Každý problém má ale svou příčinu. Zkuste se zamyslet nad svým dětstvím a pocitem, kdy vás poprvé opustila matka, anebo kdy jste tolik potřebovali její přítomnost a ona tam pro vás nebyla.

Strach z opuštění má kořeny v dětství

Odkud se tedy bere ten pocit, že zůstaneme na všechno sami a spolu se ztrátou partnera přijdeme o kus sebe sama? Že budeme slabí a bezbranní? Že nedokážeme stát na vlastních nohou? Že ten náš život bez druhého člověka nezvládneme? Ta základní chybějící opora, kterou tak marně hledáme v druhých, ta druhá chybějící část, která má zapadnout jako dokonale padnoucí část puzzle, nemusí být nalezena pouze ve vnějším světě a v druhých lidech. My ji však nedokážeme objevit sami v sobě, protože v našem životě nebyl prostor k tomu, aby mohla být naše celistvost vybudována.

Za strachem z opuštění často stojí chybějící opora ve vlastních rodičích, opuštění matkou a nedostatečně vybudovaná vazba s matkou v raném dětství. Vnitřní rozervanost a nezakotvenost člověka, který hledá sám sebe v druhých, se často objevuje u lidí, kteří se narodili císařským řezem, byli nuceně odloučení od matky na delší čas, nenalezli v ní dostatečnou oporu, nebyli kojení nebo mají trauma z dětství, kdy je opustil jeden z rodičů v závažné situaci, například může jít o rozvod, anebo i úmrtí. U dětí tak nastává velká panika, bezradnost a žal. A tyto pocity se pak přenáší do budoucnosti.

Tento člověk potřebuje o to větší jistoty v životě a ve vztazích, a buďto vytváří závislé vztahy, ve kterých vyžaduje velkou oporu a hodně lásky, anebo naopak zůstává zatvrzelý a sám. Důvěra v sebe sama a v život se pak buduje obtížněji, ale není to nemožné. Spousta z těch, kteří zažili opuštění jedním z rodičů a byli po určitou dobu svého života raději single, v budoucnu nalezla štěstí v naplněném partnerském vztahu bez strachu z budoucnosti.



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*