Synchronicity stále vzbuzují údiv. Proč zdánlivě nesouvisející náhody přinášejí mocná poselství?

Stalo se vám někdy, že jste třeba po dvaceti letech pomysleli na kamaráda z dětství a ještě ten den jste ho potkali? Anebo se vám ve snu zdálo o modrém kosatci a hned druhý den vám na něm utkvěl pohled při procházce cizí zahradou? Hledali jste odpověď na své palčivé otázky ohledně vaší budoucnosti a pak stačila jedna věta v náhodně otevřené knize? Stává se vám, že vidíte stejná čísla na hodinách? Myslíte třeba na nějaké slovo či pojem, které vzápětí zrovna vysloví váš příbuzný? Uvidíte v dětské knize obrázek psa a za hodinu se vás kamarádka zeptá, jestli nechcete štěně? Tohle všechno jsou synchronicity.

Co je synchronicita a jak ji vysvětlit

Pojem synchronicita zavedl známý švýcarský psychoanalytik C. G. Jung (1875 – 1961), který ve svém psychologickém bádání neměl daleko k mystice a ezoterice. Uvědomil si, že veškeré zdánlivé náhody i bez příčinnosti dávají smysl. A že v nich ten smysl stejně ani nikdy nepřestaneme hledat. Synchronicitu můžeme tedy definovat jako „příčinně nevysvětlitelné setkání dvou nebo více událostí, které jsou ale propojeny často velmi hlubokým významem“. Je to zkrátka taková smysluplná náhoda.

To, čemu věnujeme pozornost, sílí a narůstá

Dále je dobré si uvědomit, že synchronicita existuje teprve tehdy, pokud si ji uvědomujeme. To znamená, že pokud různým nezbedným a zběsilým náhodám ve svém životě nevěnujeme žádnou pozornost, tak o existenci synchronicit vlastně ani nic nevíme a nechceme vědět. V tu chvíli se o to nezajímáme a tudíž to pro nás ani neexistuje. To, čeho si člověk nevšímá, co neregistruje, automaticky vypouští z hlavy, zapomíná a neví, to pro něj není důležité.

Jakmile ale náš mozek začne registrovat něco zajímavého, co v nás tu pozornost vzbudí, pak už jen stále rozvíjí různé teorie a dumá nad tím, co by to mohlo znamenat. A pokud se podobná věc stane příště, obvykle ji začneme řešit s ještě větší intenzitou, protože už v tomto hraje roli i naše zkušenost. Proto je rozhodující právě zkušenost se synchronicitou, která určitě způsob našeho vnímání a to, čemu chceme či budeme věnovat pozornost.

Souvisí synchronicity s magickým myšlením?

Někteří vědci se domnívají, že synchronicity řeší hlavně lidé s magickým myšlením. Dá se snadno vysvětlit, proč třeba v dobách hlubokého socialismu u nás nikdo synchronicity neřešil a nevěnoval jim pozornost, kdežto někdy po roce 2 000 a hlavně za posledních deset let od roku 2012 dále, se toto vnímání synchronicit dostává hodně do popředí zájmu. Synchronicity Jung popsal již na počátku 20. století a rozhodně existují co svět světem stojí, jak se říká. Není to tedy žádná novinka, kterou by někdo převratně objevil za poslední roky nového milénia.

Možná si lidé dříve mysleli, že jde o náhody, kdežto s výrazným rozvojem duchovna a ezoteriky se dnes snažíme domnívat, že dostáváme jakási znamení shůry a důležité informace od našeho podvědomí. Ať je to jak chce, svou roli v tom může hrát i kvantová fyzika a propojení prostoru, času a naší myšlenky, pokud to dovolíme.

Věštění s I ťingem vám otevře nové obzory poznání. Co k němu budete potřebovat?

Synchronicity, I-ťing, magie a sny

Synchronicitám věnovali hodně pozornosti také ve starověku, v renesanci nebo třeba právě ve starověké Číně. Důkazem toho je třeba takový I-ťing, o který se rovněž velmi podrobně zajímal C. G. Jung. Stejně tak ale synchronicity úzce souvisí se sny. Když bychom se měli hlouběji zamyslet nad tím, jak funguje výklad karet a tarotu, také se synchronicitám nevyhneme. V podstatě by se dalo říct, že právě synchronicity utvářejí celý náš svět. Jsou to jednotlivé informace a signály, které se navzájem propojují neviditelnými vlákny a setkávají se na stejném místě v prostoru a čase. Krásně to lze vidět ve virtuálním prostoru na klíčových slovech. Stejné vždy přitahuje stejné. Na tomto principu přece fungovala i dávná magie, astrologie, alchymie, lékařství, homeopatie a mnohé okultní vědy.

Příklad synchronicity v každodenním životě

Pojďme si to ukázat na konkrétním příkladu. V jednom stejném okamžiku, na stejném místě se potkává stejná myšlenka, vize, snový obraz, slovo. Ve snu se vám zdálo o psovi. Do prostoru a času je vysláno slovo pes, které máte v hlavě. Hned po probuzení jdete ven, jedete do práce. V parku před domem potkáte psa, na kterém vám utkví pohled a hned si vzpomenete na svůj sen. Cestou do práce uvidíte obrovského psa na billboardu, který reklamuje firmu, co nabízí krmivo pro psy. V práci si kamarád stěžuje, že mu včera utekl pes za hárající fenou. Volá vám sestra, že potřebuje o víkendu pohlídat psa, protože jede na školení. Kolegyně z práce se vás ptá, jestli nechcete štěně, protože jí právě porodila fenka. Když přijdete domů, vaše sedmiletá dcerka už po desáté připomene, že by si přála pejska. Tohle jsou synchronicity.

A co teď s nimi? Nechat je jen tak plynout a vědět, že tu jsou? Anebo věnovat pozornost slovu pes a řešit všechno, co se kolem něj děje? Není toho málo. Dcera si přeje psa, kolegyně z práce nabízí štěně a sestra potřebuje občasné hlídání pejska, když jezdí pryč. Tady v podstatě není co až tak závažného řešit.

Andělská čísla. Jak nám mohou pomoci stejná čísla na hodinách nebo nalezená pírka?

Synchronicity vysvětlují i mystické zážitky

Synchronicity ale často vzbuzují údiv, potřebu řešit zásadní životní otázky či hledat na ně odpovědi. Někdy nám poskytují i jakýsi mystický zážitek, který potvrzuje naši víru či správnou životní cestu.

Stačí si vzpomenout na ono pověstné: „Bože, dej mi znamení.” V tu chvíli třeba cinkne o zem lžička, anebo proud vzduchu z otevřeného okna sfoukne zapálenou svíčku. Na závěr jeden krásný příklad synchronicity, který přímo popsal Jung ve svém díle.

Sen o zlatém skarabeovi

Měl pacientku, která byla až příliš racionální. On sám jí pro cestu k uzdravení z jejích psychických potíží přál, aby zažila něco iracionálního, co by jí trochu otevřelo oči a ukázalo, že svět není jen striktně černobílý. A to se také stalo. Nejprve měla sen o zlatém skarabeovi. V tom snu jí někdo daroval šperk, zlatého skarabea. Hned druhý den měla u Junga sezení a přihodilo se toto, jak popsal sám Jung: „Zatímco mi tento sen vyprávěla, zaslechl jsem, jak za mnou něco tiše klepe na okno. Otočil jsem se a spatřil jsem dost velký létající hmyz, který zvenku narážel do okenic a snažil se dostat do temné místnosti. To se mi zdálo zvláštní. Ihned jsem okno otevřel a přilétající hmyz jsem chytil ve vzduchu. Byla to Cetonia aurata, Scarabaeidae, obyčejný zlatohlávek, který se díky své zelenozlaté barvě přibližně podobá nejspíše skarabeovi. Podal jsem brouka své pacientce se slovy: ‚Tady máte svého skarabea.‘ Tato událost prorazila do jejího racionalismu žádoucí díru a led jejího intelektuálního odporu se tím prolomil. Léčba mohla nyní úspěšně pokračovat.“

Zdroje: dílo C. G. Junga