×
WomanOnly

Platonická láska jako smysl života. Proč některé naplňuje víc než reálné vztahy?

Platonická láska

Za platonickou lásku se považuje nenaplněný vztah, který se v podstatě odehrává pouze ve fantazii. Často zůstává jako následek odmítnutí, a někdy je to i následek celoživotní. Co dělat, když nedokážeme prožívat skutečné vztahy v realitě a upínáme se ke svým představám? A jakou roli v tom všem dnes hraje virtuální realita?

Co je platonická láska?

Definovat platonickou lásku není složité. Jedná se o lásku bez sexu. Je to duševní láska, silný citový vztah. Cit ale může být pouze jednostranný, a může se také vztahovat na zvířata nebo předměty, což rozhodně dává smysl, pakliže se nejedná o žádný sexuální vztah. Platonickou láskou a zamilovaností jsou například i dětské lásky, mateřská láska nebo láska ke člověku, který o tom neví, a třeba se o tom ani nikdy nedozví. A může sem spadat také zbožňování či obdiv nějaké významné osobnosti.

Platonická láska a filozofie

I když je platonická láska pojmenovaná podle starověkého učence Platóna, mnoho společného s jeho životním stylem nemá. Platón rozlišoval lásku nebeskou a hmotnou, rozdíl byl jasný. Zatímco nebeská láska měla jistý duchovní ráz a stálost, ta hmotná byla tělesná a nestálá. Souvisela s nízkými pudy. Termín amor platonicus neboli platonická láska však vytvořil renesanční myslitel Marsilio Ficino. Bylo to proto, že hodně překládal Platóna. Věnoval se hlavně pojetí lásky u Platóna v jeho spisech Symposion a Faidros.

Podle Ficina pravá láska souvisí s láskou k bližnímu. Láska člověka k člověku je duševního rázu a je jakousi přípravou na lásku člověka k Bohu. Láska ve vztahu dvou lidí je podle Ficina vždy láskou tří, a tím třetím je Bůh a jeho přítomnost. Proto je důležité něco vyššího, co nás přesahuje. Erotická láska a sexualita se řadí na nejnižší úroveň, kdežto platonická láska i v dnešním významu bývá často nejsilnější a v podstatě i věčná.

Je láska bez sexu mýtus?

Tímto se vlastně dostáváme k tomu, zda je vůbec možné milovat někoho bez sexu. Pro mnohé z nás je to něco nepředstavitelného. Každý chce prožívat erós, oboustranně naplněný sexuální vztah v každodenní realitě. Usínat a probouzet se vedle člověka, s nímž trávíme svůj život. Chceme žít s někým, ke komu máme důvěru, o koho se můžeme opřít, a komu dovolíme, aby se v případě potřeby opřel i o nás. Měl by to být někdo, s nímž budeme prožívat také lásku tělesnou a projíždět se na vlnách nekonečné rozkoše, kdykoli jen oba budeme chtít.

Platonická láska pramení z odmítnutí

Ovšem duševní láska toto nenabízí. Jedná se o lásku člověka k člověku bez nároků, bez přivlastňování, bez žárlivosti, a dokonce i bez sexuálního zájmu. Je to charitas, všeobjímající a bezpodmínečná láska, která vysvětluje důvody, proč si lidé navzájem pomáhají. Tato láska je zaměřena také ke zvířatům, k přírodě a všem bytostem na světě.

Co má charitas společného s platonickou láskou? Snad jen to, že není podmíněna žádným sexuálním vztahem. Ale platonická láska v realitě nemá zrovna nejčistější pohnutky. K platonické lásce se mnohdy upíráme právě proto, že jsme byli odmítnuti. A to rozhodně neznamená, že o svém objektu touhy tajně po nocích nesníme, a to také v sexuálním smyslu.

Proč platonická láska vydrží navěky?

Platonická láska někdy bývá výhodná pro samotáře a pro pohodlné, nemusí se trápit s partnerskými vztahy v každodennosti. Jednoduše si jen sní o své ideální partnerce či partnerovi a zůstávají ve svých iluzích, kde není žádné místo pro vystřízlivění z toho, že je realita úplně jiná, a že nám nakonec přinese zklamání. Někomu to zkrátka stačí…

Ostatně platonické lásky bývají nejsilnější a vydrží nejdéle. A proč? Odpověď je jednoduchá. Právě proto, že neztratí nic ze svého kouzla. Jsou neprožité v realitě, nedochází k žádným nenaplněným snům a představám. Člověk, kterého platonicky milujete, můžeme milovat věčně, protože vás nikdy nezklame. Je přesně takovou představou o vaší lásce, jakou si zidealizujete a jakou chcete mít.

Virtuální láska srážka s realitou

Obdobně ale fungují také dnešní virtuální vztahy. Pokud se virtuálně zamilovaný člověk setká s realitou, obvykle narazí. Virtuální vztahy v nás posilují zidealizovanou platonickou lásku, vytváříme si představy a iluze, které nemusí vůbec odpovídat tomu, jaký je objekt naší touhy ve skutečnosti, a nakolik s ním budeme kompatibilní. V dnešní době se slovní spojení jako virtuální láska, virtuální vztah nebo virtuální sex stávají skutečností prožívanou v našich životech. Odlišnou realitou, která existuje někde úplně v jiných sférách než tam, kde se skutečně nachází naše tělo.

Internetové seznamky nám zobrazí fotku člověka, která vlastně ani neodpovídá skutečnosti. Je sice pravda, že můžeme do velké míry poznat charakter člověka podle toho, jak se vyjadřuje, a jak si s námi píše, ale není to pravidlem. A zatímco ve virtuálním světě bez hranic, kde se schováváme za svůj nick a nemusíme se stydět při pohledu druhému člověku do očí, sdělujeme všechno to, co bychom jindy hned neřekli. Prohlubujeme vztah, virtuálně se milujeme a máme spolu virtuální sex. A pak, když se skutečně spatříme na vlastní oči, vnímáme úplně cizího člověka, se kterým jsme už spali, řekli mu všechno o svém dětství, a slíbili si, kam pojedeme na svatební cestu, aniž bychom se na sebe podívali, skutečně spolu promluvili či se dotkli letmo ruky.

Mějte tedy srdce i oči otevřené a žijte v takové realitě, ve které je vám dobře, ale nezapomeňte na zdravé hranice a také na to, že některé světy zkrátka nejde propojit…



1 Komentář Platonická láska jako smysl života. Proč některé naplňuje víc než reálné vztahy?

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*