Existují státy, kde je společensky jasně určené, zda v restauraci dávat či nedávat dýško. Někde se to počítá z procent a neváhají vám to dát i na účtenku, jinde je zase jakékoli spropitné považováno za urážku. Co si ale počít při placení v restauraci u nás v Česku, kde takové obecné pravidlo neexistuje?
Mezi Amerikou, Japonskem a Skandinávií
V různých částech světa se k dýškům přistupuje skutečně rozličně a pokud se o tom jako turista předem neinformujete, hrozí že se dopustíte společenského faux pas. Ve Spojených státech i v některých jiných amerických zemích byste obsluhu zaskočili, pokud byste jí nenechali dýško 15-20 % z celkové ceny. Sice se nejedná vyloženě o povinnost, ale systém je zde už po generace nastaven tak, že pracovníci v gastronomii dostávají v podstatě minimální mzdu a ten zbytek pak mají z dýšek.
Na druhé straně světa v Japonsku byste jakýmkoli dýškem zase hluboce urazili kohokoli, komu byste se jej snažili dát. Ale třeba ani ve skandinávských zemích není zvykem dávat dýško, a navíc to někde může být z hlediska nepřiznaných příjmů i nelegální. U nás v Česku však žádný oficiální společenský kód neexistuje, a tak trochu schizofrenně se tu lze u lidí setkat se všemi možnými názory a přístupy.
Jak poznat dobrou a špatnou restauraci? Na tyto věci se zaměřte
Jsme národ zaokrouhlovačů?
Snad nejzastávanějším přístupem u nás je zaokrouhlování, alespoň tedy u lidí, co nikdy v gastru nepracovali. Pokud zrovna platíte 177 korun v hotovosti, je to ideální částka k zaokrouhlení do dvou stovek, zvlášť pokud platíte hotově v bankovkách. Pouhé zaokrouhlení o pár korun při platbě 294 Kč však už může být docela trapné.
Určitě nic nezkazíte, pokud se budete držet zásady dávat přibližně 10 % z celkové sumy. Desetina se dá snadno spočítat hned na místě i po třech vypitých skleničkách a mimo jiné je to slušností i za hranicemi u našich německy mluvících sousedů. Pokud jste byli s obsluhou a jídlem spokojeni, dejte i 15 %.
Víkendový brunch: Odložte vařečky a vyrazte na dobroty do restaurace
Dávají daňoví poradci spropitné?
Najdou se ale i tací, kteří dýško ze zásady nedávají. Hlavní výtkou je, že se jedná o nepřiznaný příjem. Spropitné je skutečně tak trochu v šedé zóně, a ne náhodou označení „dýško“ pochází od slova „diskrétnost“. Pokud zanecháte obsluze restaurace spropitné v hotovosti, málokdo to nejspíš bude náležitě uvádět a danit. Někteří odmítači dávání dýšek dokonce kategoricky odmítají dát těch pár drobných i kvůli přesvědčení, že šéf podniku by si měl zkrátka dobře zaplatit svoje zaměstnance, aby nemuseli „žebrat“ o těch pár korun navíc. Navíc kdo ví, zda si to dýško vůbec mohou nechat.
Jde u nás dýško zaměstnancům?
Pokud máte nějaký oblíbený podnik, do něhož často chodíte, zjistěte si, zda se vůbec spropitné dostane k obsluze. Zaměstnavatelé se v tom totiž mohou diametrálně lišit. Někde zaměstnancům ponechají veškeré dýško, které osobně dostali, jinde všechna dýška smíchají dohromady a rovně přerozdělí, jinde je však zaměstnancům berou. Častý je i přístup, kdy si zaměstnanci dýška sice nechávají, ale pokud se něco rozbije nebo zmizí ze skladu, pak se jim strhnou. Pokud ale nevíte, jak to v daném podniku chodí, je slušností dýško zanechat tak jako tak.
Sklenice na dýško je jasným signálem
Mnoho podniků v ČR začíná zavádět praxi, že mají hned u pokladny sklenici s drobnými. Někdy na ní napíšou po anglicku tips, jinde zase třeba mají sklenice dvě a můžete tak demokraticky volit mezi dvěma různými možnostmi (například pivo vs víno, dovolená u moře vs dovolená na horách). Pokud na něco takového narazíte, je to jasný signál, že máte nějaké spropitné rozhodně zanechat.
Rande naslepo a jeho úskalí. Čtenářky se svěřily se svými zkušenostmi
Zaplaťte spropitné klidně i kartou
A jak na dávání dýška? Zvykem je u nás dávat dýško v hotovosti, a to i když za oběd v restauraci platíte kartou. Šéf podniku se tak o dýšku ani nemusí dozvědět a celé zůstane obsluze. I když ale hotovost nemáte, nestyďte se spropitné nahlásit před nastavením platby kartou.
Zdroje: tripadvisor.com, lonelyplanet.com, planetware.com, podnikatel.cz
